Nikdy mně nikdo neřekl, že peníze je třeba si rozdělit

Věci, které považujeme za běžné, řada lidí nezná, Nikdo jim v životě nepředal vzor, jak pečovat o děti, hospodařit s penězi nebo řešit běžné konflikty...

Zeptali jsme se pracovníc sociálně-aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi, Veroniky Kuklové, Petry Vackové, Šárky Mičkové a Martiny Šedové:

 Jaký je vlastně cíl vaší služby?

Naše služba se jmenuje Šance pro rodinu, tedy dát šanci rodinám, které si nevědí rady. Snažíme se rodiče vést tak, aby převzali zodpovědnost za svůj život a nebyli závislí na státním sociálním systému. Učíme je, provázíme, neděláme věci za ně, ale společně s nimi. Tento způsob práce se nám neustále osvědčuje, klienti se poté stávají samostatnější.

 Vaši klienti často pocházejí z rodin, kde neměli dobré vzory?

Ano, někdy nám vypráví o svém dětství, které bylo mnohdy těžké. Uvědomují si, že by chtěli některé věci změnit, sami to ale nedokáží. Potřebují podporu. A od toho tu je právě naše služba.

 Jak vás mohou zájemci kontaktovat?

Nejčastěji se tak stává přes pracovníky odd. sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) na městských úřadech, kteří rodinám naši službu nabízejí. Často se na nás také obracejí různí odborníci, například psychologové, pediatři, učitelé. Někdy nás kontaktuje i sama rodina, která se o nás dozví od svých známých, ke kterým jsme docházeli či docházíme.

 Co v rodinách děláte a kolik máte klientů?

Jsme 4 sociální pracovnice a loni jsme měli v péči 35 rodin z celého okresu. Letos za první čtvrtletí máme 18 klientů. Do rodin jezdíme zpravidla jednou týdně. Na začátku spolupráce domluvíme zakázku, tedy to, jaký bude cíl naší společné práce – např. naučit se hospodařit s penězi, naučit rodiče, jak správně pečovat o dítě, jak zlepšit přípravu s dětmi do školy atd. Nikdy nepřebíráme rodičovskou zodpovědnost. Naše práce není o tom, abychom děti například doučovaly, ale abychom rodiče naučili, jak se s dětmi učit.

Hodně lidem pomáhá, když je doprovodíme na úřad vyřídit si nějaké záležitosti. Často třeba něco nepochopí a stydí se zeptat, a když zjistí, že to jde, získají větší sebedůvěru. Jedné paní jsme zrovna nedávno pomohli najít bydlení, dala si žádost na město a byt získala. Zpočátku byla skeptická, říkala, že to nemá cenu. Bála se jít na úřad, tak jsme ji poprvé doprovodili, pak už chodila sama, a dopadlo to dobře. Stačilo dodat si odvahy a udělat první krok. Paní teď bude mít s dětmi šanci na nový život, protože odejde od partnera, který ji stahoval ke dnu.

I když v rodině pracujeme na jednom konkrétním cíli, zpravidla vyplynou na povrch další témata k řešení. Od přípravy do školy se třeba dostaneme k tomu, že dítě nemá pomůcky, protože rodiče na ně nemají peníze – a jsme u hospodaření s penězi.

 Pokud vás doporučí Ospod, vaše snahy nemusí být rodinou úplně vítány…

Někdy se stane, že jsme zpočátku spíš trpěni. Pak už záleží na konkrétním člověku: často pochopí, že to s nimi myslíme dobře a začnou spolupracovat. Pokud tam ale opravdu není snaha a žádný posun, spolupráci ukončujeme. Rodina si často vůbec nepřipouští, že má nějaký problém. Problém vidí pouze jejich okolí. Máme klientku, která nás zpočátku vůbec nebrala, ale po pár měsících se to otočilo, paní začala jevit zájem, začala psát tabulku příjmů, výdajů, připravovat se s dětmi do školy, navštívili jsme školu, a dnes už jsou vidět u jejích dětí velké posuny k lepšímu, paní nás přijala a je spokojená. Velmi záleží na nich samotných, na tom, jak hodně chtějí sami. Většinou se nám lidé postupně svěřují a získávají k nám důvěru.

 Jak službu ukončujete?

Když je naplněn cíl naší spolupráce anebo naopak – pokud vidíme dlouhodobě nezájem ze strany rodiny. Snažíme se cíle nastavovat tak, aby byly reálné a naplnitelné

Jaké jsou nejčastější problémy rodin, do kterých docházíte?

Nejčastěji to je tím, že neumí hospodařit. Jedna paní nám říkala: „Jo ahá, to mně nikdy nikdo neřekl, že peníze je třeba si rozdělit na celý měsíc!“ Peníze, které dostanou, rychle utratí, a nemyslí na to, co bude za týden. Když mají, tak si užívají. A když nemají, tak třeba nejedí, a také v tom nevidí problém. Někdy je to životní styl, se kterým nic nenaděláme. Někdy ale klienti pochopí, že takové chování je ve společnosti, ve které žijeme, problematické, a chtějí s tím něco dělat.

 Jak často se setkáváte s chudobou?

Mnohdy ti lidé mají slušný příjem, ale neumí hospodařit. Často mají dluhy, nemají pracovní návyky. A když už mají práci, neumí si ji udržet, nemají vytrvalost. Pracovat pro ně bývá méně výhodné, jelikož dluhy je vždy „doženou“ formou srážek z platu. Tím pádem to často řeší tím, že pobírají dávky a načerno si přivydělávají. Tento stav jim vyhovuje. Spíš to vadí společnosti, než jim samotným.

Tak to je špatně nastavený sociální systém, ne?

Pokud se lidem nevyplatí chodit do práce, tak to je špatně. Systém by měl být nastaven tak, že když někdo chodí do práce, má mít víc peněz než někdo, kdo pobírá sociální dávky. I když bude jen zametat chodník, mělo by se mu to vyplatit víc, než sedět doma a brát dávky. Tak nám totiž vyrůstá další generace dětí, které vidí, že rodiče nechodí do práce a tento vzor přebírá jako normu.

A také nečekat zázračná řešení…

Naši klienti mají většinou základní vzdělání a od toho se odvíjí, že v životě nemají výdrž. To souvisí i se zaměstnáním. Když už si práci najdou, vlastně tím svou situaci hned očividně nevyřeší. Výsledky jsou patrné až po nějaké době.

 Uvedete nám příklad nějaké dobré spolupráce?

S rodinou spolupracujeme téměř dva roky. Když jsme rodiny začaly docházet, měla maminka velký problém s hospodařením. Když měla peníze, tak utrácela, pak následovaly dva týdny živoření, než přišly další peníze. Do toho měla ještě dluhy, které neřešila. Společně jsme společně s paní peníze každý měsíc rozpočítaly, aby věděla, kolik může za jeden den utratit. Paní se tento systém zalíbil a nyní si peníze už umí rozdělit sama. Podařilo se nám udělat přehled v dluzích a domluvit splátkové kalendáře, takže i přes nízké příjmy je schopna po malých částkách dluhy pravidelně splácet, a bez dalšího zadlužování vycházet s tím, co má.

 Vaše úspěchy jsou drobné, nenápadné, ale pro vaše klienty životně důležité návyky…

Ano, většinu těch věcí, které naše klienty učíme, si většinová populace nese z původních rodin jako přirozené návyky. Pro společnost jsou to samozřejmé věci, ale pro naše klienty to jsou velké posuny. Často dají svému životu řád a víru v sebe samotné… Někdy máme pocit, že se v rodině nic nezlepšilo, když pak ale naši spolupráci zpětně hodnotíme třeba za půl roku, vidíme konkrétní zlepšení.

sance pro rodinu

bližší info a kontakty najdete zde: Šance pro rodinu