27. dubna 2021
z naší Charity
Pokud si pro partnera vezmete půjčku, může to pro vás mít neblahé následky – možná z Vašeho života zmizí partner i peníze a Vám zůstanou dluhy.
Podobný je i příběh paní Ivy. Po rozvodu se znovu zamilovala, a když chtěli s novým přítelem bydlet společně, koupil přítel na hypotéku byt. Na vybavení bytu už peníze nezbyly a klientka neváhala a vzala si na své jméno hned několik úvěrů. Byla přesvědčená, že spolu zůstanou do konce života a tak neměla problém přispívat i na partnerovu hypotéku. Jde přece o jejich společné bydlení, říkala si, a navíc přítel slíbil, že po doplacení hypotéky převede polovinu bytu na ni…
Bohužel neměl vztah dlouhé trvání, objevily se spory, hádky, jednou i fyzické napadení ze strany partnera. Klientka se rozhodla od něj odejít a zařídila si pronájem jiného bytu. Doufala, že jí bývalý přítel nechá nakoupené vybavení nebo alespoň vrátí peníze, které do zařízení bytu a splátek jeho hypotéky investovala. Partner se ale různě vymlouval a klientce se vyhýbal. Později se paní od jiných dověděla, že byt prodal a odstěhoval se, už ho vůbec nedokázala kontaktovat. Paní Ivě tak zůstaly úvěry, s jejichž splácením už jí bývalý přítel nepomáhá.
Klientce jsme v poradně vysvětlili, že při soužití druha a družky nevzniká společné jmění, jako je tomu u manželů. Za trvání manželství platí, že pokud jeden z manželů získá nějaký majetek nebo si vezme půjčku, spadají tyto věci až na výjimky právě do tzv. společného jmění manželů. V případě rozvodu pak dochází k vypořádání společného jmění a každý z manželů má právo na svůj podíl – jak majetku, tak dluhů. Naproti tomu při soužití druha a družky se zpravidla každý zavazuje ke splácení úvěrů sám a také co si pořídí, je jen jeho výlučným majetkem.
Klientka by tak mohla po bývalém partnerovi žádat vydání věcí, které nakoupila za peníze, jež si na své jméno půjčila. Rovněž by mohla chtít vrátit peníze, kterými mu přispěla na placení jeho hypotéky. Ideální je v takovém případě uzavřít písemnou dohodu o narovnání. Pokud se paní s bývalým přítelem nedohodne, musela by ho o vydání věcí či vrácení peněz žalovat u soudu. Pak je na místě porada s právníkem, zda má klientka dostatečné doklady o vlastnictví věcí a poskytnutí peněz a tím pádem vůbec nějakou šanci se žalobou uspět.
Protože měla paní Iva úvěrů víc, nezvládala je už delší dobu splácet a hrozily jí exekuce, požádala s naší pomocí u soudu o oddlužení, lidově „osobní bankrot“. Nyní bude pět let splácet ze své mzdy zákonem určenou částku a žít jen z nezabavitelné části mzdy s tou výhodou, že po pěti letech plnění tohoto splátkového kalendáře bude od zbývajících dluhů osvobozena.
Sama říká, že to pro ni bylo velké ponaučení a pokud bude žít v budoucnu v jiném partnerském vztahu, bude už na peníze opatrnější.