18. března 2020
z naší Charity
MUDr. Vladimíra Reslerová, praktická lékařka v Lanškrouně, spolupracuje s Charitou a její Domácí zdravotní péčí od jejího samého začátku v 90. letech. Do péče lanškrounské Domácí zdravotní péče svěřuje desítky svých pacientů měsíčně. Zdravotní sestry v domácím prostředí pacientů zajišťují např. převazy, odběry, aplikaci injekcí a inzulínu, nebo ošetřovatelskou rehabilitaci. Díky tomu nemusí pacient tak často k lékaři, a může se dokonce vyhnout pobytu v nemocnici.
Jak se vám spolupracuje se zdravotními sestrami z Charity?
Výborně! S mnohými se znám osobně. Oceňuji na děvčatech, že svoji náročnou práci dokážou dělat v pohodě a s dobrou náladou. Ono není jednoduché denně se za každého počasí přemisťovat za pacienty. Není jednoduché zkoordinovat úkony, které musí udělat, a které jsou každý den jiné. Není jednoduché komunikovat s pacienty, kteří nechtějí spolupracovat. Sestřičky musí být často psychology, aby pacienta motivovaly ke spolupráci. Někteří pacienti potřebují utišit, jiní naopak jasně a rázně nasměrovat k tomu, co mají dělat. Musí si umět poradit s různými hygienickými podmínkami, ve kterých pacienti žijí atd. Sestřičky jsou výborné. Dokážou dělat svoji práci s radostí a dlouhé roky. To obdivuji. A už si bez nich svoji práci neumím představit.
Jak byste obecně zhodnotila domácí zdravotnickou péči?
Je to po všech stránkách výhodná záležitost. V prvé řadě ekonomicky – pokud se člověk léčí doma, je to pro stát vždy levnější, než v nemocnici. Pro mě jako pro lékařku je to nesmírné ulehčení práce. Dřív jsem všechny pacienty objížděla sama, dělala převazy, píchala injekce, atd. Od té doby, co to převzala Charita, se mně ulevilo a mám čas na pacienty v ambulanci. Vím, že se s „charitkami“ můžeme na sebe spolehnout. Pro pacienta je samozřejmě domácí péče šetrnější, nezatěžuje ho emočně ani mentálně, není ve stresu jako v nemocnici, lépe se uzdravuje.
Nedávno se sbíraly podpisy pod petici „Doma je doma“ na záchranu domácí zdravotní péče. Jak se díváte na podhodnocení této práce?
To bohužel něco vypovídá o sociální politice našeho státu. Toto téma by mělo být u politiků na předním místě. Že tomu tak není, mě deprimuje. Oceňování výkonů je sice otázka zdravotních pojišťoven, ale pojišťovny k tomu musí někdo dotlačit – to je otázka politická. Platy je nutné valorizovat i v sociální oblasti. Domácí zdravotní péče je standardní součást léčebné péče. Je nezbytná. Kdyby padla, byl to ohromný propad.
Sledujete organizaci Charity jako takovou?
Jistě – od začátku. Sleduji její vývoj od porevolučního nadšení v začátcích 90. let až po současnou profesionální organizaci. Mám k Charitě plnou důvěru. Umí pružně reagovat na různé světové katastrofy a realizovat sbírky pro postižené. Vím o mnoha aktivitách, které jsou dobře zajištěné, do některých se zapojujeme s celou rodinou. Od Tříkrálové sbírky a sbírek šatstva, přes podporu Adopce na dálku až k nemocnici v Ugandě, kterou Charita financuje, a kde náš syn pracoval jako medik-dobrovolník. Využili jsme také charitní pečovatelskou službu a Domácí hospic Alfa-Omega, když u nás trávila moje maminka poslední měsíc života. Jsem vděčná, že Charita u nás v Lanškrouně, ale i v celé republice funguje tak dlouho, tak stabilně a tak dobře.
Děkujeme za rozhovor.