19. března 2021
z naší Charity
Alena Vrbická pracuje jako kosmetička. Když musela kvůli koronavirovým opatřením svůj salon uzavřít, nabídla své síly Oblastní charitě Ústí nad Orlicí. „Jsem vystudovaná zdravotní sestra. Touhu pomáhat a být lidem nablízku mám stále v sobě,“ vysvětluje Alena a dodává, že si svou zdravotnickou profesi snaží stále udržovat různými brigádami, zástupy nebo vyučováním zdravovědy v autoškole.
A proč zrovna Charita? „Byla to první věc, která mě napadla. Už před 17 lety jsem byla v Charitě na brigádě. Znám se s děvčaty, dokud to šlo, setkávaly jsme se při různých příležitostech. Vím, že Charita dělá dobrou práci,“ uvádí paní Vrbická, která před několika lety také úspěšně pracovala jako dobrovolný fundraiser pro Domácí hospic Alfa-Omega.
Během posledního roku, kdy všichni bojujeme s ohrožením koronavirovou nákazou, se Alena Vrbická znovu dala Charitě k dispozici. V listopadu a v lednu zastupovala v osobní asistenci u klientek v Červené a v Libchavách. Pomáhala jim s hygienou, podáním stravy, povídaly si, četly, chodily na procházky, takže rodinní příslušníci seniorek zatím mohli chodit do práce.
Teď také jezdí v Domácí zdravotní péči v Ústí nad Orlicí. „Dvakrát nebo třikrát týdně jezdím prostřídat sestřičky, které musí být doma s malými dětmi nebo školáky. U pacientů dělám převazy, píchám inzulín, připravuji léky, ale stejně důležité je s nimi promluvit. Starší lidé jsou teď velmi zranitelní, prahnou po kontaktu a dobrém slovu. Když si s lidmi povídám, vidím, jak moc někteří trpí. Mají třeba omezenou pohyblivost, takže se bojí jít ven. Nebo nemají nikoho, kdo by za nimi přišel. Chvála Bohu za velké rodiny! Tam ta péče bývá snazší…“
Paní Alena má delší zkušenost se zdravotní péčí i brigádami v Charitě, a proto může s časovým odstupem srovnávat: „Před těmi 17 lety jsem si to tak neuvědomovala. Za tu dobu mi ale zemřel tatínek, a já čím dál víc vidím, jak je práce Oblastní charity skvělá. Skvělá a každému dostupná. Je to velká pomoc pro lidi, kteří se doma starají o seniory. Děvčata z Charity vědí, jak je tato péče náročná, a umí účinně pomáhat. Od domácí zdravotní péče, pečovatelské služby, osobní asistence až po hospicovou péči a spoustu návazných služeb. Člověk si tuto možnost neuvědomí, dokud ji sám nepotřebuje.“
A jak paní Vrbická hodnotí svoji práci v Charitě? „Jsem nesmírně vděčná, že to můžu dělat a mám dobrý pocit, že to zvládnu. Jsem ráda, že můžu někomu pomoci, a zároveň toho hodně dostávám v podobě vděčnosti pacientů nebo ve skvělém kolektivu sestřiček. Ano, je to fyzicky náročná práce a nepohodlí, v létě, v zimě venku a v autě. Ale tím setkáváním s lidmi je to vše vyvážené. Je pro mě obohacující vidět, jak lidé přistupují ke svému stáří.“