Mě to tak baví!
29. dubna 2021 z naší Charity

Mě to tak baví!

Typická věta Evy Janatové, sestřičky Domácího hospice Alfa-Omega, kterou obvykle komentuje svoji práci. Vedle té zdravotnické v terénu má na starosti i propagaci a fundraising.

Kdy jste do Charity přišla a proč zrovna hospic?

Do hospice jsem nastoupila jako zdravotní sestra v únoru 2017, půl roku poté, co mi zemřel velmi blízký člen rodiny. Jeho smrt ale nebyla tím jediným důvodem. V té době mně Renata Prokopcová, která v hospici pracovala jako vedoucí, nabídla, ať s ní někdy jedu na návštěvu do rodin pacientů. Tak jsem souhlasila, a už jsem u toho i zůstala. Zjistila jsem totiž, že tato práce má opravdu smysl.

Před čtyřmi lety nebylo o hospicích ještě takové povědomí jako dnes. Jaké byly ty začátky v době vašeho nástupu?

Tehdy se o domácí hospicové péči vědělo málo, obvodní lékaři s ní měli málo zkušenosti, lidé tuto službu neznali. Proto jsme se postupně snažili především o osvětu. Rozdávali jsme letáky s kontakty na naši péči, dělali jsme různé besedy, přednášky pro odbornou i laickou veřejnost. Navštěvovali jsme lékaře, které jsme informovali o tom, co a jak naše péče obnáší. Dokud to šlo, pořádali jsme i různé akce na podporu hospice. Například lanškrounský farář Zbygniew Czendlik pro nás předloni udělal v Ústí nad Orlicí benefiční akci o své knize, ústecká ZUŠka zase uspořádala krásný koncert pro hospic. Zapojili jsme se také do Fóra mobilních hospiců a založili jsme i stránku na Facebooku o našem hospici. Postupně se snažíme myšlenku o naší péči dostávat do povědomí lidí. K tomu všemu bylo potřeba se úzce propojit s propagačním oddělením na správním středisku v Letohradě, takže v současné době máme pravidelné porady PR týmu a děláme věci společně.

Jak vám byla Oblastní charita v této práci nápomocná?

Charita mi umožnila a zaplatila studium managementu a za to jsem velmi vděčná. Moje závěrečná práce byla právě analýzou míry informovanosti občanů o domácí hospicové péči. Ze 150 rozdaných dotazníků se mi jich velká většina vrátila, a zjistila jsem, že lidé se o hospicové péči dozvídají nejčastěji od svých známých.

Okruhem vaší práce je i fundraising v Oblastní charitě. Jaké v tom máte cíle?

Ano, mám na PR vyčleněnou část svého úvazku, takže se podílím na propagaci celé Oblastní charity a jsme propojeni s kolegy z vedení v Letohradě. Konkrétně bych se ráda věnovala péči o dárce. Zatím jsem sestavila katalog potřebných věcí, se kterým můžeme jezdit na různé schůzky do firem nebo k potencionálním sponzorům. Připravuji konkrétní systém péče o dárce. Uvidíme…

Není to náročné – vedle zdravotnické profese se ještě věnovat propagaci a fundraisingu?

Je to právě naopak. Ta propagační práce je vhodná kompenzace mé zdravotní práce v terénu. Můžu psychicky „přepnout“ od umírání mých pacientů a truchlení rodin k něčemu jinému. Na tu propagační práci potřebuju klid a soustředění. A poté se zase velmi ráda vracím k hospicovým nemocným. Je to výborná kombinace. Baví mě to…

Jaké je tedy mezi lidmi povědomí o domácím hospici dnes?

Za tu dobu se povědomí o hospicové péči hodně zlepšilo. Obecně se o tomto tématu více mluví. Za námi je řada let dobré práce, takže spoustu lidí už nás zná. Lékaři a nemocnice s námi spolupracují a vědí o nás. A nás sestřičky to také baví, máme nejlepší a nejveselejší kolektiv, jaký jsem kdy zažila.