25. března 2021
z naší Charity
„V 6:30 si zajdi k charitním sestřičkám na vyšetření na Covid-19 a v 7:00 vyjedeme za prvním klientem,“ zněly instrukce pár dní před očekávaným výjezdem s vedoucí pečovatelské služby v Letohradě Marií Urbanovou, alias Majdou, jak ji všichni v Charitě známe. Po splnění prvního úkolu, který mi vehnal slzy do očí, mám nejnepříjemnější část dne za sebou. V sedm hodin sedíme v autě pečovatelské služby s logem Charity a máme namířeno za prvním klientem. Já vybavená fotoaparátem, psacími potřebami, notesem a svačinou, Majda respirátory, dezinfekcí, gumovými rukavicemi a návleky na boty. Obě s dobrou náladou.
První klientkou na předem naplánované trase je paní z Červené u Letohradu. Veselá a hovorná seniorka, která, jak říkají pečovatelky: „nás vždy pozitivně nabije do celého dne.“ Paní je na invalidním vozíku, proto potřebuje pomoc s ranní hygienou, oblékáním, přesazením z postele na vozík a naservírováním snídaně. Když jí sděluji, že bych si ráda pořídila pár fotografií, bere do ruky hřeben a volá na Majdu, aby jí pomohla s účesem. Po chvilce si všimnu medaile pověšené na zdi a než se stihnu zeptat, za co jí paní získala, předvádí seniorka s pečovatelkou hod žínkou do lavoru.
Po půl hodině se s klientkou loučíme. Nasedáme do auta a vydáváme se za druhým klientem do Nepomuk u Horní Čermné. V autě Majda vypráví, že plánují rozšíření služby o další trasu, a svěřuje se, že i večerní směna pečovatelské služby je velmi vytížená. V 8 hodin dorazíme na místo, ke klientovi, který leží na lůžku po těžké nemoci. Přivítá nás jeho manželka, která se o něho stará, ale na spoustu věcí již sama nestačí. Pozoruji, jak se vedoucí služby s obětavostí pouští do ranní hygieny a zjišťuji, že je pro toto povolání zapotřebí také dobrá fyzická kondice.
I tato návštěva nám zabrala asi třicet minut. Opět nasedáme do charitního automobilu a vracíme se zpět, tentokrát do Dolní Čermné. „Dnes mi odvolal péči jeden klient, proto vše probíhá víceméně v klidu a máme více času, proto se můžeme u klientů zdržet déle. Mnohdy, když jich je více, máme na péči pouze 15 minut, protože se všichni potřebují umýt a nasnídat ráno, ne dopoledne,“ říká během jízdy Majda. Klientem v Dolní Čermné je veselý pán, který rád cestuje na stránkách Atlasu světa. Poté co Majda pomůže s ranní hygienou a s chůzí po domácnosti, přichází má velká chvíle - mohu asistovat při podání snídaně. Když vyprávím příhody našich koček, pán se ze srdce rozesměje a my se se slzami v očích přidáme k němu.
Další klientkou je jednadevadesátiletá paní z Verměřovic. Vitální paní, která ráda vaří, plete, stará se o kocourka a chodí ven na procházky, při kterých potřebuje dohled. Proto se oblékáme a jdeme se projít kolem domu, ve kterém bydlí se svou rodinou. Na procházce se dozvídáme zajímavé příběhy z okolí Verměřovic i z jejího života.
Je 10:30, loučíme se s hřejivým pocitem u srdce, že péče o druhé má velký smysl, a vracíme se zpět do střediska Charitní pečovatelské služby v Centru Pod Střechou v Letohradě. Stihneme si dát tak akorát čaj na zahřátí, u kterého vyplňujeme dokumentaci klientů. Služba, ale ještě nekončí. Je potřeba některým klientům zajistit přípravu a podání oběda. A tak se vydáváme za letohradskou klientkou.
Po 13. hodině přijíždí na středisko pečovatelky i z ostatních tras. Do konce směny dopisují nezbytnou dokumentaci, tvoří individuální plány a zařizují vše potřebné. To já už ale nevidím, protože se musím vrátit zpět do své kanceláře. Hlavu mám plnou myšlenek na stáří a nemohoucnost, ale i obdivu k obětavé pomoci našich pečovatelek. Ty vnášejí do života svých klientů radost, zmírňují jejich osamělost, jsou jejich spojovatelkami se světem. A to je moc důležité a krásné. Děkuji Majdě za to, že mi dala nahlédnout do práce charitních pečovatelek.
Petra Hubálková