Program a pohoštění, které ukrajinské maminky na faře připravily, byl výrazem poděkování za přijetí letohradskými lidmi. Paní učitelka Marina pracuje v Adaptační skupině jako zaměstnanec Oblastní charity a ocenila pomoc českých rodin: „Všichni nám velmi pomáháte - v obchodě, učitelky ve škole, úředníci v bance, pan starosta. Jsme za to moc vděční.“

S nápadem na vznik nějaké dětské, která by ulehčila ukrajinským maminkám, aby mohly jít do práce, přišli farníci. Za podpory farnosti se pak zrealizoval. „Hned jsme se spojili s Oblastní charitou, která je v oblasti pomoci profesionálem. Díky ní a díky ohromnému nasazení dobrovolníků z farnosti jsme během dvou dnů vymysleli, jak by mohla adaptační skupina fungovat. Kontaktovali jsme desítky lidí s prosbou o pomoc, upravili jsme prostory fary a farní zahrady,“ popisoval člen farní rady, Jan Čanda.

Do Adaptační skupiny chodí kolem deseti dětí. „Některé děti jsou z Doněcké oblasti, a mají přímé válečné zážitky. Jejich tatínkové zůstali na Ukrajině, takže dětem je smutno. Když se před nimi zmíníme o tatíncích, vždycky začnou plakat. Ale tady jsou moc spokojené,“ vyprávěla Marina.

Provoz Adaptační skupiny mají na starosti dvě ukrajinské učitelky. Vydatně jim dobrovolnicky pomáhají české maminky, které do skupiny chodí se svými malými dětmi a dále skupina starších farníků, která pomáhá s přípravou jídla.

České maminky se zhostily práce ve skupině skutečně profesionálně. Střídají se po dvou, založily komunikační platformu, kde se vzájemně domlouvají a tvoří program. „Každý týden máme jiné téma. Do společného dokumentu píšeme, co jsme ten den s dětmi dělaly, aby ten, kdo bude mít službu po mně, věděl, na co navázat. Vždy zapojujeme do programu říkanky, pohybové aktivity, procházku, společně i individuálně, přičemž musíme připravit variantu pro pěkné i horší počasí. Stále se spolu domlouváme,“ uvedla Kristýna Peškarová.

Všech osm českých maminek, které jsou teď do projektu zapojeny, práce baví a mají z ní dobrý pocit. „Mám dcery ve věku dva a čtyři roky. Musela jsem jim vysvětlit, proč jsou tady děti, které mluví jiným jazykem. Proč jsou tady bez tatínků. Naše děti přejaly roli „pomáhačů“ - nosí matrace, když je čas spaní, uklízí kelímky. Je také zajímavé pozorovat děti, jak se vzájemně domlouvají. I když každé mluví jiným jazykem, rozumí si,“ dodala Kristýna.

Slavnostnímu odpoledni na faře vládla dobrá nálada, smích a štěbetání dětí. Všichni se znali, všichni stihli za krátkou dobu navázat mezi sebou blízké vztahy. Povedla se dobrá věc.

Jakže to mají ty malé děti? Každé mluví jinak, ale rozumí si…

Iva Marková, Oblastní charita Ústí nad Orlicí