14. prosince 2022 Aktuálně z naší Charity

Když se člověk snaží, je to vidět

Sociální sprcha v Ústí nad Orlicí je otevřená dva dny v týdnu. Od ledna do listopadu byla využita 303krát celkem čtrnácti klienty. Lidé bez domova se zde mohou umýt, případně pořídit ošacení, které Oblastní charita získává z pravidelných měsíčních sbírek v Letohradě. V zimním období však i v Ústí kdykoli uvítají zimní bundy, zateplené kalhoty a pánské zimní boty, kterých je stále nedostatek. Provoz sprchy zajišťuje sestra Pavla Rychnovská a sestra Ludmila Mikysková ze Společnosti sester Ježíšových. Protože obě ale zároveň pracují i v půjčovně kompenzačních pomůcek, obětavě sem dochází i dobrovolník Petr Gregor.

Větší část návštěv tento rok tvořily dvě manželské dvojice. Manželé Petrovi se s námi podělili o své zkušenosti s touto službou. Začali sem chodit koncem července, kdy je vyhodili z pronájmu a skončili na ulici. Od prosince se Petrovým podařilo sehnat nový pronájem. Prozatím na měsíc. „Díky tomu, že jsme se tady mohli dvakrát týdně umýt, a že jsme vypadali slušně, jsme ten nájem sehnali. Jsme moc rádi, že tady ta Charita je,“ vyprávěl pan Petr. 

Do konce listopadu Petrovi přespávali různě: po známých, v chatce, odkud museli vždy ráno odejít. Vždy jim pomohli známí, kamarádi, dobří lidé. Někdo jim dal občas jídlo, někdo i peníze. „Byli jsme dobře vybavení z Charity. Koupili jsme si tady za symbolické ceny deky, spacáky, teplé oblečení. Chováme se slušně a snažíme se z toho všeho dostat. Když se člověk snaží, je to na něm vidět. A když to je vidět, lidi nám pomůžou. Jsou slušní lidé mezi námi. Jsou. Nesmí člověk začít pít, to je cesta do pekla,“ uvedl pan Petr. Sám byl na ulici už před lety, a to celých 20 měsíců. Díky kamarádům se z toho ale dostal.

Nebát se požádat o pomoc

Marek Petr byl od malička v kojeneckém ústavu, snad proto, že maminka zemřela při porodu. Odtud si ho v jednom roce adoptovala náhradní rodina, u které byl do svých deseti let. Tehdy měla rodina s třemi dětmi stísněné podmínky v bytě, nejspíš nebyly ani síly na výchovu dětí. A tak Marek putoval na ke své babičce, jeho bratr k druhé babičce. Prarodiče dali Markovi dobré vychování. „Babička mě naučila každého pozdravit, a tak to dělám pořád. Odpoví, odpoví. Neodpoví, neodpoví.“ A sám se babičce také odvděčil, protože se o ni postaral v době její nemohoucnosti. Po vojně si našel přítelkyni, se kterou má dnes už dospělého syna. Viděl ho jen párkrát v životě. Rodiče pana Petra už nežijí. Paní Petrová má nemocnou matku.

Jejich sen je najít si práci a získat stabilní bydlení, aby si k sobě mohli vzít maminku paní Petrové, která potřebuje celodenní péči. A oni věří, že se jim to podaří. „Člověk musí doufat, že se z té ulice dostane. Pokud je člověk negativní, nedostane se z ulice. Ale když je člověk pozitivní, tak ano. Důležité je chovat se slušně. Musíte spolupracovat, díky tomu nejdál dojdete. Spolupracovat s městem, obcí, kamarády, s Charitou. A hlavně nezačít pít. Alkohol sice na chvíli zahřeje, ale pak zase člověk rychleji prochladne,“ uzavřel pan Petr.

Do tíživé situace se může dostat každý z nás. Pak je důležité nebát se požádat o pomoc. Když člověk sám chce, dá se pomoc najít.