Lidé bez domova u nás oceňují bezpečí
13. prosince 2022 Aktuálně z naší Charity

Lidé bez domova u nás oceňují bezpečí

„Je to skvělý pocit, dát si teplou sprchu!“ To je jeden z mnoha záznamů spokojenosti klientů, kteří chodí do Nízkoprahového denního centra pro osoby bez přístřeší. Služba funguje v Lanškrouně téměř deset let. Co nabízí a jak je využívaná? Na to jsme se zeptali jejích pracovnic Mgr. Martiny Šedové a Anny Purkertové:

Komu je služba určená a co klientům nabízíte?

Jsme zázemím pro lidi bez domova anebo pro ty, kteří žijí rizikovým způsobem – nemají kam jít, přespávají na ubytovnách, v holobytech, chatových osadách či stodolách. U nás najdou bezpečí. Mohou se vysprchovat, použít toalety, můžou si přinést jídlo, které jim ohřejeme, ve výjimečných případech můžeme jídlo i dát. Uvaříme teplý nápoj, můžou si u nás nabít mobil. Dalším krokem je sociální práce s nimi. Ptáme se klientů na jejich situaci a nabízíme pomoc s tím, co zrovna potřebují – vyřídit si osobní doklady, sociální dávky, pomoci při hledání práce nebo ubytování. Tedy stručně řečeno: osobní hygiena, strava, pobyt v teple a bezpečí, možnost dát si do pořádku osobní věci. Děláme službu i většinové společnosti. Tím, že se naši klienti mohou umýt, nevypadají jako bezdomovci, a můžou bez rozpaků mezi lidi.

Jak jste připraveni na nadcházející zimu?

Běžná provozní doba je v pracovní dny kromě středy od 8 do 14 h. V zimním období se otevírací doba prodlužuje do 16:30 h. Najednou u nás můžou být až tři lidé. V odpočinkové místnosti je stůl a židle, knihovnička. Příjemné prostředí je teď vánočně vyzdobeno. Hned vedle je sprcha a toaleta. Když není velký provoz, může tam někdo přečkat klidně celý den.

Kolik sem chodí lidí?

Loni jsme měli 700 návštěv, letos na začátku prosince máme 550 návštěv, takže to bude podobné. Přes zimu chodí pokaždé víc lidí. Minimálně dva denně, ale přijde třeba i 8 lidí za den. Chodí k nám asi 15 stálých klientů a stejný počet jednorázových. A jejich věk se pohybuje od dvaceti do sedmdesáti let. Většina z nich je místních, ale jezdí sem i lidé z okolních měst a obcí.

Když se lidé umyjí a odpočinou si, přijdou do vaší kanceláře a tam s klienty dále pracujete?

Každého se aktivně ptáme na jeho situaci, a co by od nás potřeboval. Chodí sem dost lidí opakovaně, takže nás zajímá, jak se jim vede a s čím přišli. Lidé, kteří k nám chodí, už něco chtějí udělat – třeba se jen osprchovat. Ale už mají nějakou snahu.

Martina pracuje s lidmi bez domova tři roky, Anička pět let. Když někde řeknete, co děláte, nesetkáváte se někdy s nepochopením?

Naše blízké okolí ví, co děláme a chápe to. Ale v širším měřítku se občas setkáváme s názory, že lidem bez domova by se vůbec nemělo pomáhat, protože to je lůza společnosti, a za svůj stav si můžou sami. Když slyšíme něco takového, je nám to líto. My ze zkušenosti víme, že lidé bez domova jsou lidé jako my. A do jejich situace se může dostat každý z nás. A to docela lehce.  

Nemáte někdy potřebu pomoci lidem, kteří nemají kde bydlet, nad rámec vaší služby?

Na to si musíme dávat pozor, abychom si nebrali některé jejich osudy příliš k srdci. Když skončí pracovní doba, je nutné se od té práce oprostit, abychom nevyhořeli. A někdy je to opravdu složité. Každý rok se musíme vyrovnat s tím, že někdo z našich klientů zemře. Nedávno přivezli pána z nemocnice. Neměl kam jít, a tak musel zůstat na ulici. Je to těžké. Ale my si je nemůžeme vzít domů. Stejně tak jim nedáváme peníze. Zodpovědnost je na klientech. My jsme jen první pomoc - nevychováváme je, nevyléčíme je z alkoholismu. Můžeme je jen směrovat. Největší úsilí je na nich.

Čím jim nejvíc pomáháte?

Přijetím. Chováme se k nim normálně a důstojně. Necítí od nás odstup. Oceňují bezpečí, které u nás mají, protože na ulici ho často nemají. V bezdomovecké komunitě vládne tvrdost - vzájemně se napadají, berou si věci.

Je vůbec reálné, aby se člověk bez domova ze své situace dostal?

Každý nemá reálnou šanci se z toho stavu dostat. Jakmile přijmou status bezdomovce, je to spojeno většinou s alkoholem. Sehnat byt je téměř nemožné. Nemají podporu z rodiny. Nemají peníze, takže i kdyby sehnali byt, nemůžou na něj složit zálohu. Člověk, který bydlí pod mostem, si těžko udrží práci.  Kdyby měli tyto vnější podmínky příznivé, mohli by se někteří z toho dostat. Ale ty podmínky nejsou. Druhá věc je, že řadě lidem tento způsob života vyhovuje nebo jsou ve vleku závislosti na alkoholu. A když už se někomu zadaří, ale zůstane v kontaktu s komunitou bezdomovců, stáhnou ho zpět. Pro člověka, který má nálepku bezdomovce, je velmi těžké najít své místo ve společnosti. Za tu dobu, co zde pracujeme, se dostali z ulice dva lidé. Rozhodující vždy bylo, že dostali městský byt. Do záznamu spokojenosti nám jeden z nich napsal: „Děkuji, že jste tu pro mě byly, když jsem to potřeboval. Jsem rád, že teď už službu nepotřebuju. Rád vás zajdu navštívit, abych se zeptal, jak se máte vy.“

Co vám práce s lidmi bez domova dala?

Pocit uspokojení, že můžeme pomoci i takovým lidem, pro které jinde není moc pochopení. Zbavili jsme se předsudků vůči lidem bez domova. Hodně od nich dostáváme. Pochválí nás, poděkují, vyjádří vděčnost. 

DSC_1608DSC_1617DSC_1635

DSC_1632

DSC_1633-a

Bc. Iva Marková

tisk a propagace
Tel.: 739 383 598 E-mail: _kBzR55907c-_~2%65pk87j7%5pJ