Učíme klienty nevyhýbat se problémům

Sociálně terapeutické dílny Miriam provozuje Oblastní charita Ústí nad Orlicí v Králíkách pět let. Za tu dobu se stala druhým domovem řadě lidem s mentálním či tělesným handicapem.

Klienti se zde naučí mnoha praktickým dovednostem, navážou vztahy, učí se komunikovat, postarat se sám o sebe, vyjít s druhým člověkem. Služba jim naplní volný čas, který by jinak trávili u televize nebo počítače. Vedoucí služby Miroslava Kopecká k tomu říká: „Smysluplnost této sociální služby je zřetelná, protože vidíme posun klientů a jejich úspěchy.“

Součástí zařízení je výtvarná a dřevařská dílna. Výrobky, které zde klienti za pomoci pracovnic STD vykouzlí, potěší každého. „Děláme zde třeba vyřezávané kočky. Zpočátku na výrobku udělali klienti pět procent práce, zbytek pracovnice STD. Teď je ten poměr opačný. Jsou velmi šikovní. Jen co přijdou, už se hrnou do práce,“ popisuje vedoucí dílen. A vejít do jejich obchůdku je opravdu relaxační lázeň. Kam se člověk podívá, najde vkusné výrobky, ke kterým se hrdě hlásí jejich autoři.

Pracujeme společně a trpělivě

Do zařízení STD chodí kolem osmi klientů. Za pět let se všichni naučili velké věci – nebát se druhého člověka, mluvit i s tím, kdo mi není sympatický, pustit se do práce, i když mi není zrovna do zpěvu. „Učíme je nevyhýbat se problémům. Když se jim nechce do práce nebo se bojí něčeho nového, trpělivě s nimi mluvíme a zkoušíme nové věci, aby pochopili, že to zvládnou,“ vysvětluje Mirka Kopecká. A dodává, že efekt služby cítí i rodiny klientů. Rodiče si pochvalují, že jejich děti najednou doma zvládnou postarat se o řadu praktických věcí, nebo se přestali ostýchat chodit mezi lidi.

Při naší listopadové návštěvě dílen klienti zrovna stříhali březové větvičky a vázali z nich korpusy na vánoční věnce. Všichni si počínají zručně. Někdo váže drátkem, jiný stříhá, další uklízí. S Mirkou se zastavujeme na chodbě u obrazu stromu, který v rámci arteterapie společně dělali. „Každý maloval něco. Když jeden klient druhému začal do oblohy malovat hnědou barvou, ten se zamyslel a po chvíli řekl, že mu to nevadí, a může to tam nechat, protože to bude hora. Učí se spolupracovat.“ V dílnách je to jako v úle. Pořád dokola se mluví, vysvětluje, opakuje, sdílí, odpovídá na opakující se otázky. Někdy je to únavné.

Jednou měsíčně vaříme

K sebeobsluze patří i vaření, takže v dílnách se jednou měsíčně vaří oběd, jednou měsíčně připravuje svačina a peče moučník. Nejdříve musí samozřejmě společně suroviny nakoupit. Pak připraví pokrm a snaží se přitom respektovat zásady racionální stravy. Devátého listopadu navštívili charitní Centrum pod střechou v Letohradě, kam mimochodem ušili desítky podsedáků na židle nebo vyrobili dřevěnou bedničku na přezůvky. Tentokrát tam ale společně s ukrajinskou maminkou Táňou vařili slavnostní oběd – řízky, brambory a okurkový salát. Opět každý dělal něco. Solení masa, loupání brambor, obalování řízků, strouhání okurky, mytí pohanky na polévku, krájení cibule a mrkve, mytí nádobí. Normální věci normálního života zvládnou za pomoci pracovnic STD všichni klienti. Už jen slavnostně prostřít a zasednout k zaslouženému obědu.

Ke vzniku STD přispěli manželé Krskovi, Město Králíky, Pardubický kraj, MAS Orlicko a Tříkrálová sbírka.