23. března 2020
z naší Charity
Jak se s nákazou koronavirem a nutnými opatřeními v ČR vyrovnala Oblastní charita Ústí nad Orlicí? Na to jsme se zeptali její ředitelky Marie Malé:
Jaký byl minulý týden, tedy od 16. března 2020?
Situace se měnila každý den. V pondělí to byl chaos a nejistota. Nikdy jsem nic podobného nezažila. Nebylo kde se zeptat. Když jsem zjistila, že v seznamu institucí, které jsou čekateli na ochranné prostředky, chybí domácí zdravotní péče, byla jsem v šoku. Ministerstvo úplně zapomnělo na domácí péči!
Co jste dělala?
Telefonovala jsem do Prahy na nejvyšší místa Charity, na Pardubický kraj, a důrazně upozorňovala na toto pochybení. Naši pracovníci přece také stojí v první linii! Byla jsem smutná z toho, že domácí zdravotní péče je stále „popelkou“. A přitom nebýt jí, celá řada pacientů by nemohla být doma. V tuto chvíli máme ve zdravotní péči více jak 300 pacientů.
Děkuji starostovi Letohradu panu Petru Fialovi, který mi pomohl intervenovat na Kraji. Druhý den mi volal pan hejtman, že nařídil do seznamů doplnit Charity a Červený kříž.
Jak se současná krize konkrétně dotkla charitních služeb?
U služeb péče jsme už minulý týden zaváděli nová pravidla, a běží dál – konkrétně domácí zdravotní péče, pečovatelská služba, osobní asistence a Domácí hospic Alfa Omega. Ostatní služby jsme od pondělí 16. března převedli na ne-osobní kontakt. Komunikujeme s klienty telefonicky, e-mailem nebo přes facebook. Ve středu nám přišlo z Pardubického kraje 26 respirátorů a 100 ochranných roušek. Díky tomu jsme mohli od pátku 20. března otevřít nízkoprahové zařízení pro lidi bez domova v Lanškrouně, které jsme v pondělí uzavřeli pro úplnou absenci ochranných pomůcek. Kraj vybízí, aby služby pro lidi bez přístřeší fungovaly. Fungují i půjčovny kompenzačních pomůcek v Letohradě a Ústí nad Orlicí. Jak se vyvíjela situace, reagovali jsme na ni podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Mám zodpovědnost za naše pracovníky, pacienty, klienty. Víceméně jsme byli nuceni být o krok napřed. Opatření státu následovalo den dva po tom, co už jsme udělali. Prostě jsme byli hozeni do vody, a museli jsme plavat - jako celá řada ostatních.
Jak teď vypadá váš všední den?
V Charitě máme od středy 11. března krizový tým, který se denně setkává, řeší aktuální záležitosti, a přemýšlíme, na co se připravit. Neustále telefonuji, sháním informace a ochranné prostředky. Koordinujeme dobrovolníky, kteří nám šijí ochranné roušky, dodáváme jim materiál, odebíráme hotové roušky. Řešíme dotazy klientů i zaměstnanců, kteří museli zůstat doma, a ptají se na aktuální vývoj. Vyplňujeme požadované statistiky, asi potřebné, ale teď trochu zdržují – např. jakou máme potřebnost ochranných pomůcek, kolik jsme toho kde získali, kolik máme klientů, jak jsme převedli zaměstnance na jinou práci, kolik zaměstnanců je na OČR atd.
Co nabízíte lidem dnes – nad obvyklý rámec služeb?
Seniorům v Letohradě a přilehlých obcích nabízíme donášení nákupu potravin či léků. Dobrovolníkům zapojení se do pomoci s šitím roušek. Přemýšlíme nad zřízením linky duchovní podpory. Určitě budou přicházet další potřeby a nápady, jak pomoci.
Současná situace je psychicky náročná, jak to zvládáte?
Nevím, pro koho je to náročnější – pro ty, kdo pracují, nebo pro ty, kdo zůstali doma? Ti, co jsou doma telefonují a ptají se, jak se máme. A já se zas dozvídám, že učit se doma s dětmi také není procházka růžovým sadem (smích). Ti, kdo jezdí do terénu, jsou pro své pacienty - kromě odborné práce - více než kdy jindy povzbuzením, a možná i jistotou, že k nim zase někdo přijde. Řada pracovníků se zapojila do šití roušek, a při tom ještě vymýšlí, jak být svým klientům nablízku. Všichni jsou odvážní, stateční. Ale nezastírám, že nejistota doléhá i na nás. Otázek je mnoho, a nikdo nezná odpověď. Učíme se na věci se dívat jinak. Ne lépe, ne hůře, ale jinak, a kořeníme si to humorem.
Zmínila jste pomoc dobrovolníků. Co vám tento čas krize kromě vážných starostí přinesl na druhé straně?
Jako společnost jsme vyznávali zejména zisk. Jsem přesvědčená, že přehodnocujeme, co je skutečně důležité. Vidím, jak celá situace stmeluje lidi, jsme k sobě vstřícnější a pozornější. Přihlásili se nám dobrovolníci v Letohradě, Jehnědí, České Třebové – všude tam pro nás šijí roušky. V Králíkách v sociálně terapeutických dílnách Miriam, které jsou nařízením vlády zavřené, pracovníci šijí roušky i pro město, takže nás to vzájemně sbližuje jako instituce. Vážím si spolupráce s městem Letohrad - je výborná, pružná a efektivní. Vyšla nám vstříc i řada firem z blízkého okolí. Ozývají se jednotlivci, kteří nám nabízejí své síly i vlastní auto. Jeden pán nám přinesl tři respirátory, které doma našel. Je úžasné sledovat, jak český člověk umí být rychlý, ochotný a kreativní. Situace se dotkne všech odvětví a oborů, negativně i pozitivně. Já chci vidět to dobré. Na tom se dá stavět.
Charita je oproti výrobním podnikům, které se ocitly v krizi, v trochu jiné pozici. Co myslíte, že může současná situace Charitě přinést?
Vůbec se nebojím, že nebudeme mít co na práci. Staráme se o pacienty, kteří se neobejdou bez cizí pomoci. Očekáváme větší tlak na nemocnice a pobytová zařízení, takže logicky se bude víc lidí dostávat do domácího ošetřování. Od této situace si slibuji, že naše politická reprezentace si konečně uvědomí hodnotu domácí péče, její kapacity a možnosti. A nebudeme se muset stále domáhat ocenění naší práce.
Co byste vzkázala svým zaměstnancům?
Že na ně myslím a záleží mi na nich. Upřímně jim děkuji za nasazení a odhodlanost. A za to, že nepodléhají strachu, a snaží se hledat nová řešení.
Děkujeme za rozhovor a přejeme všem z Oblastní charity mnoho sil a zdraví.
Iva Marková