ODCHÁZENÍ

      Milí čtenáři, ráda bych se s vámi podělila o svoji nedávnou zkušenost.

            Moje maminka 17 let statečně bojovala se zákeřnou nemocí – rakovinou. Prožívala dny velmi bolestné, ale také období, kdy se cítila lépe. Vždy, když jí bylo dobře, věnovala se všemu naplno a žila tak každý okamžik.

            V posledních měsících bylo zřejmé, že se její čas, vyměřený pro pozemský život, blíží k cíli. Všichni jsme si přáli, pokud to bude jen trochu možné, strávit tento čas společně v domácím prostředí. Po domluvě s lékařem jsme tedy požádali o pomoc Charitní domácí hospicovou péči z Ústí nad Orlicí. Úvodní slovo na jejich oficiálních stránkách hodně vysvětluje: „Život každého člověka má svůj počátek i konec. Zrození je obrovský dar, radost. Narodil se nový člověk a nese svoje dary tomuto světu. Charitní Domácí hospic ALFA-OMEGA je pomocí na druhém konci příběhu, při umírání. Jsme tu pro pacienty a jejich nejbližší, kteří vědí, že diagnóza je neléčitelná, že se přiblížil konec života. Stejně jako při zrození nejsme sami, ani umírat by člověk neměl o samotě, ve strachu a bolestech. Domácí hospic ALFA-OMEGA nabízí pomocnou ruku tam, kde život končí. Jsme natažená dlaň. Dlaň, která pohladí, uklidní a pomůže … dokončit příběh jednoho života.“

            Je velice těžké vidět, že vedle vás někdo trpí a vy mu nemůžete pomoci. Služba hospice je k dispozici 24 hod denně. Své místo zde mají lékaři, sestry a sociální pracovnice. Díky nim se ale i tato těžká situace dá zvládnout.  K nám jezdili obden, aby doplnili léky a pomohli se vším, co bylo vzhledem ke stále zhoršujícímu se zdravotnímu stavu maminky potřeba. Pokud nastal jakýkoliv problém, byli na telefonu a přijeli klidně i v nočních hodinách. Jejich návštěvy byly nejen profesionální, ale také velmi srdečné. Svou přítomností a vlídným slovem pomáhali nejen mamince, ale i nám, kteří jsme se snažili jí být co nejvíce nablízku. O otázkách života a smrti mluvili vždy na rovinu, ale s upřímnou úctou k člověku. Připravovali nás na vše, co by mohlo nastat, jak v daný čas zareagovat, jaký lék podat a jak pomoci. Díky této laskavé podpoře jsme mohli s maminkou být do poslední chvíle jejího života v domácím prostředí. Byla obklopena vším, co měla ráda. Když odcházela na druhý břeh, byli jsme s ní …

            Sestřičky z hospice mají srdce „nejen na dlani“. Na rozloučenou jí darovali svíčku se srdíčkem a do rukou jí daly krásného látkového andílka, kterého si na poslední cestu z domu, odnášela s sebou … Maminka věřila, že zde na zemi život nekončí. Věřila v život věčný a věřila Bohu.

            Pravidelným podáváním léků, laskavými návštěvami a pobytem ve svém domově člověk odchází vyrovnaně, důstojně a obklopen svými blízkými. Není to lehké – pro nikoho a ne všem pacientům a pečovatelům je tato možnost dopřána. Zároveň vnímám, že právě tento čas byl pro nás velkým darem.

            Když dnes vidím kdekoliv u domu stát auto Charity, Pečovatelské služby nebo Domácí hospicové péče vím, že z něho opět vystoupila ŽENA s velkým srdcem nebo LÉKAŘ, který svou práci bere opravdu jako službu bližnímu. Vím, že za zdmi domu je člověk, který tuto péči potřebuje a zároveň rodina, která se nemocnému snaží zajistit odbornou a laskavou péči v prostředí jemu nejbližším.

            Nikomu z nás se „odcházení“ z tohoto světa nevyhne. Přeji nám, ať na to nejsme sami. Najděme čas, sílu a chuť při doprovázení svých blízkých, protože je to čas k nezaplacení a nikdy se nevrátí. Nezapomínejme, že jsme na tomto světě jen na krátko. Během jediného okamžiku se vše může změnit. Občas si připomeňme, že i tento den pro nás může být dnem posledním. Neztrácejme úctu k životu ani jeden k druhému, radujme se z maličkostí, všímejme si potřebných a nenechme se převálcovat negativními informacemi, které jsou všude kolem nás. S radostí v srdci a pokojnou myslí se nám bude žít a kamkoliv odcházet lehčeji.

Marie Pecháčková

Vážená paní ředitelko, 

chci touto cestou poděkovat celému kolektivu hospicové péče. Bez jejich pomoci bychom nemohli naší mamince splnit přání zemřít doma mezi svými blízkými. Bylo to období pro celou rodinu velmi těžké a vyčerpávající. Neumím najít dostatečně silná slova, která by vyjádřila mou vděčnost za pomoc sestřiček i pana doktora Vychytila. Všichni mají můj velký obdiv za odbornou péči, ale především za jejich neskutečně lidský a citlivý přístup.

                                                Přeji všem hodně sil při vykonávání této náročné práce!
                                                                                                                                                          J.Š.