Domácí zdravotní péče výborně doplňuje nemocniční péči

Oblastní charita Ústí nad Orlicí každý rok přijímá do svých služeb studenty na praxe. Za rok 2024 jich bylo v sedmi zdravotních i sociálních službách celkem 80, a absolvovali u nás 3.275 hodin praxe. Naprostá většina praktikantů byla ze středních zdravotnických škol, a získávali nové zkušenosti ve službě Domácí zdravotní péče. Jednou z praktikantek byla i Markéta Svobodová. Už při studiu Střední zdravotnické školy v Ústí nad Orlicí pracovala v orlickoústecké nemocnici na interním oddělení a na urgentním příjmu v interní ambulanci. Nyní pracuje v Pardubické nemocnici jako zdravotní sestra na neurologické ambulanci.

Charitní Domácí zdravotní péče navazuje na nemocniční péči. Jak vnímáte důležitost této služby?

Nemocniční péče a domácí péče se výborně doplňují. V nemocnici je jiné prostředí, každý pacient spěchá domů, kde se lépe uzdravuje. V nemocnici se prostě člověk necítí nejlépe. Pro psychickou pohodu je určitě lepší být doma a Domácí zdravotní péče to pacientům umožňuje, protože se o ně umí postarat.

Proč jste si vybrala práci zdravotní sestry?

Mám ráda komunikaci s lidmi a baví mě to. Naplňuje mě, když vidím, že někomu pomáhám, a že moje práce má smysl.

V čem je jiné pečovat o pacienta doma a v nemocnici?

V nemocnici se zaléčí akutní stav pacienta. Nemocného vidíme třeba jen týden nebo dva, takže tam chybí bližší kontakt rodiny s personálem. Doma je lepší prostředí pro psychiku pacienta. Charitní sestřičky mají v péči pacienty třeba i celé roky, takže k některým jezdí „jako domů“. Mohou dobře podporovat i pečující rodinu. Přičemž odborné zdravotnické věci dělám jako zdravotní sestra v nemocniční péči i domácí péči hodně podobně.

Jak na vás DZP v Ústí nad Orlicí při praxi zapůsobila?

Výborně! Jsou tu přívětivé sestřičky, které si vzájemně pomáhají. Když jedna nemá čas, druhá se o pacienta postará. Skvěle spolupracují. Díky tomu, že k pacientům jezdí dlouhodobě, mohou si k nim vytvořit hlubší, takřka rodinný vztah. Sestřičky umí hezky podpořit pečující rodinu, umí povzbudit, usmát se. To každého potěší. Také rodinu zaučí v péči, takže si pak s lecčím dokážou poradit sami.

Jak se vám spolupracovalo s týmem DZP Ústí nad Orlicí?

Skvěle. Sestřičky mě nechaly u pacientů skutečně dělat to, co měli naordinované, např. převazy. Díky tomu pro mě byla praxe odborně hodně přínosná.

Znala jste Charitu už dřív?

Ano, několik let jsem chodila v Dolní Dobrouči jako koledník na Tříkrálovou sbírku.

V čem pro vás byla praxe zajímavá?

Kromě odborných přínosů to byla i možnost poznat zákoutí města Ústí nad Orlicí a jeho okolí, kam jsme dojížděly za pacienty autem. Poznala jsem rozmanitost klientů. Překvapilo mě, že někteří byli poměrně mladí lidé. A dalším přínosem bylo kamarádství s některými sestřičkami Domácí zdravotní péče.