Fungujeme jako lepidlo – propojujeme rodiny se školou, zdravotníky, veřejností

Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi pracují s rodinami, které si samy neumějí poradit v určitých situacích. Vrací jim jejich kompetence a fungování. Začínají vždy rozhovorem - sednou si k jednomu stolu a otevřeně proberou, co rodinu tíží, a co je ochotna udělat pro zlepšení své situace.

Vzdělání je základ práce

Sociální práce je práce s lidmi, ke které je potřeba permanentní vzdělávání. „Neustálá chuť na sobě pracovat je v naší službě nutností,“ uvedla vedoucí Eva Ježková. „Naše práce je často nepředvídatelná. Jedeme s něčím do rodiny, ale na místě vidíme, že všechno je jinak, a my musíme umět bez přípravy reagovat na aktuální stav. Proto byl pro nás zásadní kurz Krizové intervence, který jsme díky finanční podpoře firmy Dibaq, a.s. nedávno absolvovali. Poznatky z kurzu nám pomohly třeba u psychiatricky nemocné klientky, která se nám svěřila, že uvažuje o sebevraždě.“

Pracovnice služby se potkávají s klienty, kteří jsou psychicky nemocní, závislí na drogách, alkoholu, nezvládají se postarat o své děti nebo domácnost. Vidět malé děti vyrůstat v takovém prostředí není snadné. Navíc jsou po letech praxe někdy pracovnice SAS svědky toho, že se v rodinách výchovné vzorce opakují. „Je velmi smutné, že už máme mezi klienty i děti našich bývalých klientů. Proto pracovnice SAS musí být kromě vzdělání také hodně psychicky odolné, a především flexibilní,“ dodala vedoucí služby.

Díky letitým zkušenostem a vzdělávání je SASkový tým profesionální a multioborový. Jsou odborníky na sociální práci, musí znát základy práva, psychologie, pedagogiky, ekonomie a řady dalších. Díky této všestrannosti pak umí vidět danou problematiku z více úhlů, získat si důvěru rodiny a motivovat ji k práci na sobě. Dokážou propojovat různé úrovně, instituce, témata. „Pro rodiny nejsme ohrožující, což je velmi důležité pro navázání vztahu a spolupráce,“ komentuje Eva Ježková. „Snažíme se být takovým „lepidlem“ – propojovat rodinu se školou, zdravotníky i veřejností.“ Někdy je totiž komunikace mezi rodinou a ostatními odborníky (jako např. školou) vyhrocená, a je žádoucí pro všechny zúčastněné, aby v situaci byl někdo nestranný, koho rodina nevnímá jako ohrožení.“

Jak se SASka vyprofilovala

Jaký pokrok zaznamenala služba od svého založení v roce 2011? Na to Eva Ježková odpovídá: „Po 13 letech práce v SAS můžu říct, že se velice profesionalizovala. Začátky byly těžké - nikdo nás neznal, komunikace s pracovníky OSPOD byla náročnější, protože se službou neměli zkušenosti, a mohli mít jiná očekávání, než co mohla služba nabídnout. Sami jsme tápali v činnostech, které můžeme poskytovat. Hodně jsme se posunuli v individuálním plánování s klienty. Dříve nám chybělo potřebné sebevědomí, ale dnes můžu říct, že máme ve službě zkušené profesionály, kteří se nebojí nových výzev. A také jsme pochopili, že tu nejsme od toho, abychom dokázali pomoct všem. Ale že naší prací může někdy být jen nasměrování klienta či ho prostě „jen“ upozornit na rizika jeho (ne)činnosti. A pak mu paradoxně může pomoci i to, že spadne na pomyslné dno, od kterého se ale už může zcela dobrovolně odrazit.“

Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi