I maminka potřebuje odpočívat

Mateřství bývá plné radostí, ale i výzev, které mnohdy překračují síly jedné ženy. I taková témata jako nároky společnosti nebo žen samotných, nedostatek odpočinku, jednotvárnost, nepochopení blízkých nebo chybějící náhled na mateřství jako na náročnou disciplínu mohou probírat ženy v mateřských centrech. Oblastní charita provozuje dvě: Mozaiku v Letohradě a Kopretinu ve Sloupnici.

Každodenní péče o děti, rodinu, vztahy, domácnost a svou práci klade na ženy nároky, které nezřídka přesahují jejich možnosti. Přesto v naší společnosti stále přetrvává představa, že matka musí vše zvládnout sama, a to vždy s úsměvem a energií. Tento tlak však může vést k syndromu mateřského vyhoření. Jde o odpověď těla i duše na dlouhodobé přetížení.

Matka není stroj

Mnoho maminek se bojí přiznat, že to samy nezvládají. Mohou se cítit provinile nebo mají strach, že to okolí bude vnímat jako jejich selhání. Ale opak je pravdou: říct si o pomoc je nejen správné, ale také zodpovědné. Každá maminka potřebuje čas na odpočinek, načerpání sil a péči o své duševní zdraví. Každý z nás se musí starat o své základní biologické potřeby – například mít možnost dojít si v klidu na záchod, do sprchy, odpočívat. Žena potřebuje sama vycházet z domu, vystoupit ze své situace, dělat, co má ráda. Pečující člověk potřebuje vnímat pestrost světa a mít kde čerpat.

V druhé řadě potřebujeme být v prostředí, kde se cítíme natolik bezpečně, abychom v něm vůbec mohli existovat a něco dělat. Přitom je nezbytné, aby se oba rodiče o své povinnosti uměli dělit: ty jsi pracoval osm hodin v práci, já jsem pracovala osm hodin doma – a teď jsme tady spolu a spolu se postaráme o vše potřebné.

Kdy nastává čas na odbornou pomoc

Základem je otázka, kterou si maminka musí umět položit a na niž by si měla pravdivě odpovědět: je to pro mě ještě v pořádku, nebo už se cítím za hranou a potřebuji pomoc? Pro někoho je tím okamžikem rozhodnutí obrátit se na odborníka chvíle, kdy si uvědomí, že na děti křičí, i když nechce, nebo že začíná hůř spát a ztrácí energii, nebo že se ve svém rodičovství trápí, cítí se v něm sám a vůbec ho nevnímá jako nejkrásnější období života. Někdy stačí, když člověk ani pořádně nerozumí tomu, co se děje, ale vnímá, že to není dobré. Tu správnou chvíli musí maminka najít sama – nikdo jiný ji za ni neodhadne.

Dalším důležitým krokem je mít odvahu přijmout nabízenou pomoc. Cítíme-li se někdy na dně, můžeme se obrátit na rodinu, přátele, komunitu či odborníky. Přijmout pomocnou ruku není selhání, nýbrž krok k nalezení rovnováhy.

Všímejme si maminek

Pokud žena svou situace neřeší, může vyústit v úzkostnou poruchu nebo v deprese. Může pociťovat, že její život postupně ztrácí smysl, objevují se myšlenky, že by bylo lepší tady nebýt. Člověk začíná špatně spát, nezasměje se, často pláče, má smutnou náladu a nezvedne mu ji ani to dítě. Může být naštvaný, trvale podrážděný, enormně unavený a bez energie. Často to také odnáší partnerský vztah, na který nebývá síla. Partneři se mnohdy dohadují, kdo dělá pro rodinu víc, a kdo míň. Samozřejmě trpí i vztah dětem.

Všímejme si maminek v okolí. Někdy stačí i drobná nabídka pomoci, vlídné slovo či povzbuzení. Naše hodnota není určená tím, kolik toho zvládneme, nýbrž kým skutečně jsme – ženami, jež si zaslouží podporu a úctu.

Bezpečným prostorem pro sdílení pocitů v mateřství mohou být právě rodinná centra. Matky zde nacházejí příležitost k navazování nových přátelství v okruhu žen v podobné životní situaci. Mohou aktivně trávit čas společně se svým dítětem, a vyjít tak ze své domácí bubliny. V rodinných centrech jim jsou nabízeny jak neformální aktivity pro rozptýlení každodenní rutiny, tak i podpůrné programy zaměřené na přímé řešení těžkostí spojených s rodičovstvím.

(s použitím: KT 20/2025, Lucie Rektorová, Kateřina Regendová)