Sociální rehabilitace: učíme lidi zodpovědnosti

Sociální rehabilitace. Tajuplný název skrývá prosté sdělení: Budeme ti stát v zádech a učit tě, abys zvládnul postarat se sám o sebe i svou rodinu. Nebudeme ti dávat věci zadarmo, ale pomůžeme ti odrazit se ode dna. Pokud tedy budeš sám chtít.

Podobně o této charitní sociální službě mluví i její vedoucí Veronika Kuklová, DiS.: „Posláním služby je pomoc rodinám nebo jednotlivcům, kteří se ocitli v nepříznivé sociální situaci. Ty situace mohou být různé - ztráta zaměstnání nebo bydlení, odchod od násilnického partnera, rozvod, dluhy, bezradnost ve výchově dětí nebo s vedením domácnosti. Podporujeme klienty v tom, aby zvládli žít samostatný život, aby byli soběstační, samostatní a nezávislí.“ Sociální rehabilitace je poskytovaná na území celého okresu Ústí nad Orlicí a je bezplatná.

Naši klienti jsou lidé, kterým se v něčem nedaří

Sociální pracovnice řeší vlastně vše, s čím klienti potřebují pomoci, a to jak v jejich domácnostech, tak ambulantně, kdy klienti docházejí do sídla služby v Centru sociálních služeb v Havlíčkově ulici v Lanškrouně. Klienti jsou jednotlivci od 18 do 64 let a rodiny s dětmi. A jak se na takovou službu dostat? „Lidé můžou přijít za námi sami, zavolat nebo napsat. Často nás klienti doporučí dalším svým známým, anebo přijdou na doporučení jiných odborníků jako je psycholog, psychiatr nebo OSPOD. Někdy je na nás odkážou kolegové z jiných charitních služeb, třeba zrovna z našeho Nízkoprahového zařízení pro lidi bez přístřeší, Občanské poradny nebo z jiných neziskových organizací,“ vypočítává kolegyně Petra Vacková.

Když tedy člověk udělal rozhodnutí změnit něco ve svém životě a vyhledal Sociální rehabilitaci, co se děje dál? „Přichází první kontakt, buď u zájemce doma nebo u nás v kanceláři, záleží, jak se domluvíme. Představíme mu službu, co a jak děláme a co už neděláme. Jde o to, aby lidé neměli očekávání, která naše služba nemůže ze svého principu naplnit. On nám poví něco o sobě – v jaké je situaci, co ho trápí a co potřebuje konkrétně řešit. Pak se domluvíme na dalším setkání nebo dáme čas na rozmyšlenou, jestli do toho s námi půjde. Pak uzavřeme smlouvu a ze zájemce se stává klient služby. I tady stále konkretizujeme jeho potřeby. Na další schůzce tvoříme individuální plán – sepíšeme si cíle klienta, bavíme se o tom, co pro zlepšení své situace už sám udělal, co ještě může udělat, jak mu v tom můžeme pomoci my, případně co mu v jednání může bránit. Pokud je cílů více, necháme rozhodnout klienta o tom, co bude řešit nejdříve. A začneme na tom pracovat,“ popisují sociální pracovnice.

Doprovodíme je na úřad, ale žádost si musí vyřídit sami

Dejme si příklad, že klient shání práci. Už sepsání životopisu je leckdy „oříšek“, protože lidé, kteří do služby přicházejí, často nevědí přesná data, kdy navštěvovali jaké zaměstnání nebo školu, a nemají k tomu potřebné doklady. Pracovnice s klientem také mohou sledovat nabídky zaměstnání na internetu, oslovovat zaměstnavatele, doprovodit je na úřady. „Ať už klientům pomáháme jakkoliv, nikdy nic neděláme za ně. Doprovodíme je na úřad, ale žádost si tam musí vyřídit sami,“ komentuje Veronika. „Pokud člověk chce něco ve svém životě změnit, pomůžeme mu. “

Takže vztah je navázán a pracuje se na tématu, na kterém člověk potřebuje pracovat. Trvá to různě dlouho. Jak se potom spolupráce ukončuje? „Spolupráci ukončujeme, když vidíme, že klienti začínají zvládat sami to, co chtějí zvládat.Někdy klient potřebuje jen impuls, aby se odpíchl ode dna, a záhy začne fungovat sám. Většinu klientů máme však dlouhodoběji. Spolupráci ukončujeme, když klientovi nemáme dál co nabídnout. Také se stává, že klient nespolupracuje, vyhýbá se domluveným schůzkám, nezvedá telefon. A musíme se rozloučit také ve chvíli, si z nás klienti chtějí udělat jen takové „kamarádky“ na nezávazné popovídání, a vlastně nic ve svém životě měnit nechtějí. Doba poskytování je různá – dokud vidíme zájem a aktuální témata, spolupracujeme.

Potkáváme se s dluhy, drogami, absencí nájemního bydlení

Klientela Sociální rehabilitace je různá: lidé bez domova, rodiny s dětmi, mladí lidé po opuštění dětského domova. Někdy to jsou lidé z dobrého rodinného zázemí, jindy opakují vzorce chování svých původních nefunkčních rodin. Čím dál větším problémem současnosti jsou drogy a dluhy. „Dluhy už mají sotva zletilé děti, tato problematika je prosáklá vším. Naprosto chybí dostupné nájemné bydlení. Pronajímatelé se musí chránit vysokými kaucemi, už jsme se setkali i s kaucemi ve výši 50.000 Kč, to je naprosto nereálné pro lidi s nízkými příjmy,“ vypočítává Veronika Kuklová. I tady se pracovnicím služby několikrát podařilo pomoci. Oslovili nadace, které pro samoživitele sehnali částku na kauci, a tím jim umožnili dosáhnout na nájemní byt.

Jaký je postup u finančního poradenství a dluhů? Na to jsme se zeptali opět vedoucí služby: „Zmapujeme s lidmi, jaké mají příjmy a výdaje. Zjistíme, zda mohou využít sociální dávky, které dosud nepobírají či si nějakým jiným způsobem zvýšit svůj příjem. Po celý měsíc je necháváme zapisovat si veškeré výdaje. Z toho se pak dá zjistit, kam jejich peníze míří, a kde mohou ušetřit. Často se stává, že lidé nevyjdou s výplatou, takže je učíme hospodařit - rozdělit si výplatu tak, aby celý měsíc měli na základní životní potřeby. Učíme je, že nejdřív musí zaplatit nutné výdaje - nájem, energie, dětem věci do školy, a ne si například koupit nový mobil. Pokud má dluhy, společně zjistíme kde, kolik a komu dluží. Často vůbec netuší, jaké mají dluhy, protože ze strachu třeba vyhazují dopisy nebo si je vůbec nevyzvednou na poště. Pak s člověkem řešíme, jak chce své dluhy řešit,“ vysvětluje sociální pracovnice. Pokud má klient zájem dluhy řešit, pomohou pracovnice vyřídit splátkový kalendář, nastavit si splátky, komunikovat s věřitelem, anebo vše řeší společně s Občanskou poradnou.

Co je to úspěch?

V těchto negativních jevech, které někdy do rodin přinášejí psychickou labilitu, násilnické chování nebo užívání návykových látek, často vyrůstají děti. Proto jedna z nejdůležitějších podpor, kterou Sociální rehabilitace klientům nabízí je podpora rodičovských kompetencí. „Učíme rodiče, jak s dětmi trávit smysluplně volný čas, že děti musí posílat do školy, dělat s nimi úkoly, komunikovat se školou a chodit na třídní schůzky,“ vysvětluje sociální pracovnice.

Dá se u takové služby vůbec měřit úspěšnost? Těžko. „V našich očích se třeba klient nikam neposunul, ale kdyby nás nekontaktoval, třeba by se propadl ještě níž,“ uvažuje Veronika. „Minimálně u tří lidí víme, že se jim podařilo vymanit se z bezdomovectví, to není vůbec lehké.“ Snad je úspěch už to, že člověk, který chce změnit svůj život, přišel do kontaktu s jiným pohledem na svět, než má on sám nebo jeho okolí, které ho sráží. Snad je úspěch už to, že se člověk setkal s přijetím.

Uzdu svého života drží v ruce každý sám. Pracovnice Sociální rehabilitace dokážou pomoci klientovi ve spoustě věcí, pokud ovšem chce on sám. „Neděláme nic za ně. Učíme je, aby si poradili sami, a aby nás nepotřebovali. Nedáváme lidem ani žádné materiální věci či potraviny. Snažíme se je naučit, aby se nestávalo, že na jídlo nebudou mít peníze,“ popisuje Veronika.

Co se týká materiální pomoci, ve službě pomohou sdílet klientovi inzerát v případě, že shání např. vybavení dětského pokojíčku nebo konkrétní spotřebiče či nábytek do své domácnosti. A tak se už mnohokrát díky solidaritě mezi lidmi podařilo tyto věci sehnat, a klienti mohli i díky tomu začít nový život. „Největším posláním Sociální rehabilitace je učit lidi zodpovědnosti a samostatnosti,“ dodává Veronika Kuklová. Služba má v Lanškrouně k dispozici také pět nájemních bytů o velikosti 1+KK. Tam mohou klienti v klidu a bezpečí strávit nějaký čas a za pomoci pracovnic služby se odpíchnout ke změně.