V Poradně vidíme za každou situací konkrétního člověka

Poradna pro pečující pomáhá těm, kdo doma pečují o své blízké, nejčastěji s výběrem různých inkontinenčních pomůcek, podložek, ve spolupráci s půjčovnou kompenzačních pomůcek doporučuje vhodné druhy chodítek, postele, matrace či toaletní židle. Dále pomáhá s orientací v možnostech čerpání státních sociálních příspěvků, učí praktický nácvik péče o pacienta, hygieny, polohování nebo výměny inkontinenčních pomůcek. Také doporučuje další služby – ať už charitní nebo mimocharitní - které by lidem v jejich konkrétní situaci a místě mohly usnadnit život.

To vše se děje s respektem ke každému jednotlivci. Co ale znamená pojem „individuální přístup“ v dennodenní praxi sociálního pracovníka? Na to jsme se zeptali vedoucí Poradny pro pečující Michaely Pražákové:

„Každou obecnou informaci musíme napasovat na konkrétního člověka, který má svoji specifickou osobnost, věk, povahu, fyzické i psychické vlastnosti, svoji nemoc, svůj momentální stav atd. Pečující někdy chtějí univerzální radu, jak přistupovat k dědečkovi s demencí, aby byl jako dřív. Někdy chvíli trvá, než pochopí, že zdravotní stav pacienta už se nezlepší, že musí přijmout, jak to je, ale zároveň snažit v tom najít svoji cestu a možnosti, jak život sobě i blízkému zpříjemnit a usnadnit. Často si pečující s naší pomocí postupně sami odpoví na své otázky, protože oni znají svého blízkého nejlépe.“

Univerzální rada tedy neexistuje, jak dále vysvětluje vedoucí poradny: „Vyplatí se pozorovat nemocného i celou situaci, zkusit ho pochopit, aby tak pečující zjistil, v čem se konkrétní pacient cítí dobře, co mu vyhovuje, co naopak nezvládne atd. Úspěchem je, když pečující dojdou k uvědomění, že ve své situaci dělají, co můžou.“

Každý člověk má tedy v sobě potenciál k řešení životních situací. Zázračný recept ale nečekejme. Obecné rady tvarujeme na konkrétní situaci. „Poradíme lidem třeba postup, jak vyměnit inkontinenční pomůcky u ležícího člověka. Ale u každého klienta je pak ta výměna jiná, podle toho, zda je ten člověk pohyblivý, jestli leží na gauči nebo polohovací posteli, jaké je fyzické konstrukce atd. To samé je u pečujících: každý má jiné vnímání stresu. Někdo se hroutí v situacích, které se druhému zdají snadné a naopak. Každý má své prožívání, svůj svět, a my se snažíme na ně naladit a přizpůsobit, abychom si s klientem rozuměli. Naším cílem je tyto osoby podpořit a být tu pro ně, ať už radou nebo praktickou pomocí, ne je soudit nebo hodnotit“ uzavřela Michaela Pražáková.