Všechno dělám rád

Richardův příběh vypráví o člověku, který byl do života postaven se zdravotním handicapem. Díky sociálním službám žije samostatným životem, bydlí v chráněném bydlení, pracuje. A do práce chodí moc rád. Na otázku, která práce ho baví nejvíc, s úsměvem odpovídá: „Všechny!“

Část svého života pobýval Richard v Ústavu sociální péče Žampach, kde ho postupem doby vytipovali jako klienta vhodného pro samostatné chráněné bydlení. Přestěhoval se do bytu v Žamberku, kam za ním dochází v pravidelných intervalech jeho klíčová pracovnice, která mu pomůže připravit léky, nakoupit uvařit, uklidit.

V době, kdy byl Richard nezaměstnatelný, navázali pracovníci ze Žampachu spolupráci s charitními Sociálně terapeutickými dílnami Miriam v Králíkách a domluvili zde Richardovi roční docházení. Do STD tehdy přišel sklíčený člověk, který měl za sebou neblahou zkušenost. Úkolem zdejší sociální služby bylo pomoci mu překlenout nejisté období, a to se povedlo. Mohl zde aktivně trávit část pracovního dne, získávat pracovní návyk, rozvíjet manuální zručnost a samostatnost. Spolu s dalšími klienty Richard také jezdil na výlety za poznáním nebo kulturou. Richard zde navázal nová přátelství, získal nové dovednosti a našel práci, kterou má rád.

V STD se naučil pracovat se dřevem

„Richard k nám začal jezdit sám ze Žamberka, nejprve dvakrát, později třikrát týdně,“ popisuje vedoucí STD Miroslava Kopecká. „Začali jsme trénovat jemnou motoriku, později i použití strojů. Učil se brousit, zatloukat hřebíky, šroubovat háčky. Udělal si nějaké výrobky do domácnosti, ze kterých měl radost. Rád také vařil. Je velmi šikovný a čistotný. Když uklízel kuchyň, celá se leskla včetně kachliček. Všechno ho bavilo.“

Po roce mu opatrovnice našla místo ve vývařovně obědů v Nekoři. Richard byl za tuto možnost vděčný, protože práci v kuchyni má rád. Přesto se mu ale z STD neodcházelo snadno. „Společně s klienty jsme chodili do kina, tancovat, na výlety, do divadla. Bylo mu líto, že tohle už s námi nezažije,“ popisuje Miroslava Kopecká. „Každý čtvrtek nám nadále pravidelně telefonuje. Vypráví, jak se má, ptá se, jak se máme my,“ doplňuje vedoucí STD. A tak Richardovi v květnu 2025 nastala nová životní etapa s nástupem do sociálního podniku v nekořské vývařovně.

Práce se musí dokončit

Richard myje v kuchyni nádobí. Panuje tu rodinná atmosféra. Klienti se v kuchyni pohybují sebejistě - každý má své místo a práci, kterou zná a umí. „Ríša je šikovný. Práce ho baví. Má dobře naučenou pracovní morálku - když práci dokončí, přijde říci, že má hotovo, a zeptá se, co má dělat dál,“ vypráví vedoucí Alena Sršňová. Opět se tu potkávají sociální služby a jiná podpora – všude se klient něčemu naučil. Na Žampachu se učil práci na zahradě - sázet stromy, hrabat trávu. „V dílnách v Králíkách jsem se naučil práci se dřevem, broušení, natírání, řezání, v šicí dílně jsme šili a také jsme tam vařili,“ vypočítává s úsměvem Richard.

A to je právě to, co lidem s handicapem pomáhá – vědomí, že jsou zapojení do běžného života. Že mají před sebou plán, vědí, že v určitých dnech je čeká určitá práce, že se můžou těšit, navazovat sociální kontakty, bavit se s druhými lidmi, smát se s nimi. Za každým úspěchem lidí s handicapem je mravenčí práce lidí, kteří jim pomáhají. Pokud jejich úsilí podpoří některá sociální služba, mohou žít samostatným životem – ať už v chráněném bydlení anebo v pobytovém ústavu. Každý je jiný, každý má svoji individuální cestu.