4. května 2020
z naší Charity
Pokračujeme v představování charitních služeb, lidí a jejich práce. I v Ústí nad Orlicí a České Třebové sestřičky Domácí zdravotní péče dokázaly rychle zareagovat na novou situaci a pružně se přizpůsobit nutným opatřením na ochranu před koronavirem. I ony se potýkají s mnoha překážkami, jakými je např. nedostatek zdravotnického personálu, nebo se skutečným ohrožením, které z podstaty jejich práce vyplývá. Ale zodpovědnost za pacienty je větší než jejich obavy, a tak s nezměněným nasazením vyrážejí do terénu. Pro některé pacienty jsou teď jediným spojením se světem a tolik potřebnou útěchou.
„Zpočátku to bylo náročné, než jsme se v nové situaci usadily, a než jsme měly dostatek všech ochranných prostředků,“ uvádí Andrea Krejčířová, zástupkyně vedoucí v Ústí n.O. a České Třebové. „Sestry se rozdělily do dvou týmů, sehnali jsme výpomoc na přechodnou dobu - dvě kolegyně z našeho střediska v Letohradu a děvčata ze zdravotní školy. Takže nás je po čtyřech v týmu a střídáme se na třech trasách – dvou v Ústí a jedné v České Třebové. U některých pacientů jsme omezili péči, v některých rodinách jsme zaučili ty, kdo zůstali doma, aby se mohli o své příbuzné postarat sami. Po práci a administrativě každý den desinfikujeme auta a vše potřebné.“
Stav uzavřených ordinací praktických lékařů přinesl charitním sestrám více práce, a některým pacientům starosti. „Jsme teď pro lidi oporou víc, než předtím. Zaučili jsme pacienty, jak a proč se vzájemně chránit, jak používat roušky. Řada z nich je vystresovaných zprávami z médií. Díky omezeným sociálním kontaktům sledují hodně televizi, a jsou z ní vystrašení. Jsme pro ně teď nejbližším kontaktem se světem, a tak se snažíme odlehčit situaci, vysvětlovat, uklidnit. Jsou rádi, že tam chodíme, že si s nimi popovídáme. Snažíme se je rozveselit a dodat optimismus, je to teď důležitější, než kdy předtím.“
I když na širší hodnocení toho, co nám současná situace přinesla, je brzo, každý z nás ji nějak prožívá, a už teď nějaké dopady vidí. Jaké konkrétní dopady vidí Andrea? „Uvědomili jsme si, co jsme ztratili. Až poleví omezující opatření, budeme si asi víc vážit obyčejného života a všech „normálních“ věcí jako návštěva kamarádů nebo kina. V práci jsme mohli poznat kolegyně z okolních středisek, skamarádit se. A jako rodina nás ten společný čas posílil, protože jsme víc spolu.“
Na závěr Andrea Krejčířová vyzdvihuje práci svých sestřiček: „To, jak tady fungujeme, je díky každé z nich. Každá pomáhá s velkým nasazením a nad rámec svých povinností. Moc za to svým kolegyním děkuji a velmi si vážím jejich práce.“
Iva Marková