1. prosince 2023 Aktuálně z naší Charity

Hele, naši jdou...

Bezdomovectví není jen chybějící domov z cihel. Jde spíš o ten strašlivý pocit, že je člověk nechtěný, nemilovaný, nikdo se o něj nezajímá a je vyvržen ze společnosti.

Oblastní charita slouží lidem bez domova ve dvou zařízeních:  Sociální sprše v Ústí nad Orlicí a v Nízkoprahovém denním centru (NDC) v Lanškrouně. NDC pracuje s lidmi bez domova víc než deset let a za tu dobu vešla služba do povědomí veřejnosti svou profesionalitou. Každý, kdo se potká s člověkem bez domova – ať to je úřad nebo jednotlivec – může ho odkázat právě sem. V NDC se může umýt, dostat čisté ošacení, jídlo. A nejen to. Co zde lidé bez domova nacházejí a proč se sem vrací? Na to jsme se zeptali vedoucí služby Martiny Šedové a její kolegyně Anny Purkertové.

„Najdou u nás bezpečný prostor a přijetí. At přijdou s čímkoli, nehodnotíme je, nekoukáme na ně spatra. Myslím, že si na to docela zvykli. Vědí, že nám mohou ledacos říct a zůstane to mezi námi,“ vysvětluje vedoucí služby Martina Šedová. Za poslední rok zájemců o službu podstatně přibylo. Koncem listopadu evidovali 800 návštěv, přičemž loni měli za celý rok 600 návštěv. Denně to znamená 5-7 návštěv, ale zaznamenali i 11 návštěv za den. Nejvíce klientů mají ve věkové skupině 30-50 let  a častým doprovodným jevem bezdomovectví je závislost na alkoholu nebo drogách, psychiatrické poruchy.

Hygiena má velký dopad

„Klienti u nás najdou na část dne bezpečí, hygienu, ošacení, jídlo. Kdo chce a je toho schopen, s tím můžeme řešit jeho situaci do hloubky – rodinné či zdravotnické záležitosti, bydlení, práce,“ doplňuje Anna Purkertová a pokračuje: „Jsou to lidé jako my. Chtějí si popovídat, sednout si chvíli do tepla, napít se čaje. Říkáme jim „naši“ a na ulici nepoznáte, že to jsou lidé bez domova. To, že se mohou umýt a voní mýdlem, má široké důsledky jak pro ně samotné, tak pro celou společnost. Nemusí se pak stydět zajít si k lékaři, do obchodu, ucházet se o práci, potkat lidi.“

Klienti NDC mají k Martině a Aničce důvěru. Někteří se nebojí ani svěřit, kde strávili noc. A to je dost důvěrná informace, protože v bezdomovecké komunitě o prostory k přenocování vzájemně bojují. „Máme klienty, kteří přespávají v krmelci v lese. jeden člověk přespává v kontejneru na papír,“ popisuje Martina. „Jsou to pro nás žalostné představy, jak někteří lidé žijí. Někdy, když si doma o víkendu lebedím v teple u televize, a vzpomenu si, že někdo je v krmelci, je to pro mě hrozné pomyšlení,“ dodala.

Spolupráce služeb dostala člověka ze dna

A tak velkou útěchou pro obě pracovnice je právě jejich práce. Dávají lidem z ulice naději, protože jim dokážou maličko ulehčit jejich život – přijetím, teplem, jídlem, čistým prádlem a mýdlem, respektem… Nevidí alkoholiky a feťáky, vidí fyzicky nebo psychicky zdevastovaného člověka, který potřebuje pomocnou ruku.

Letos se v Centru sociálních služeb podařila krásná věc: Díky službě Sociální rehabilitace, která zde sídlí a provozuje pět nájemních bytů, se zde podařilo ubytovat jednu paní bez domova. Paní se zvedla z pomyslného dna ulice – našla střechu nad hlavou, našla práci, uvažuje, že půjde do insolvence, aby se zbavila dluhů. To vše je výsledek sociální práce, přesněji řečeno sociálních pracovnic obou služeb, za kterými stojí nejen Oblastní charita Ústí nad Orlicí, ale také výborná spolupráce se sociálním odborem Lanškrounského Městského úřadu a s Městskou policií. Díky spolupráci se také už teď těší na 19. prosince, kdy budou s dalšími subjekty pořádat Vánoční setkání se svými klienty.

Pod okny NDC se mihly dvě mužské postavy. „Hele, naši jdou…“ řekla Anička s pohledem k oknu. Vstala a dala vařit vodu na čaj. Naše setkání končí, a když se s oběma ženami loučím, napadá mě motto Matky Terezy: „Milovat srdcem, rukama sloužit.“

Poděkování klientů

17.2.2023: „Teď se mi stalo, že mi někdo v noci ukradl boty. Sundávám si je, abych si více odpočinul. Usnul jsem a pak byly pryč. Šel jsem jen v ponožkách přes celé město. Lidi na mě koukali. Cítil jsem se hrozně. Mrzí mě, že se mezi bezdomovci tolik krade. Nikdo si nedokáže představit, jaké to na ulici je. Hodně drsné! Děkuju, že jste mě zde přijali.“

15.6.2023: „Díky, že se tu můžu najíst ze stolu a z nádobí. Člověk se aspoň chvíli cítí jako doma.“