Charita je jako puzzle - každý dílek je důležitý

Ve středisku Domácí zdravotní péče v Chocni pracuje šest zdravotních sestřiček. Nedávno navýšili kapacitu, takže denně mají až čtyři trasy, na kterých objíždějí pacienty v jejich domácnostech. Teď jich mají téměř sedmdesát. „Každá naše sestřička projevuje v práci velké osobní nasazení. Každá z děvčat je jiná, takže každá vnese jinou kvalitu do našeho kolektivu i do rodin pacientů,“ přivítala nás v choceňské kanceláři vedoucí služby Kateřina Doležalová.

Běžný den charitních zdravotních sester začíná v sedm hodin ráno odběry. Dnes by Katka normálně měla kolem patnácti pacientů, u kterých by nejčastěji dělala převazy, aplikovala injekce nebo inzulin. Ale dnešní den je jiný. Jedeme společně ke třem pacientům, kteří mají otevřené, dlouhodobě nehojící se rány, a u kterých sestřičky aplikují nový systém ošetřování, tzv. telemedicínu.

Od března aplikujeme vlhké hojení

„K aplikaci vlhkého hojení (telemedicíně) máme k dispozici dva chirurgy,“ popisuje Katka. „Pošleme jim lékařskou zprávu pacienta, kterou on posoudí a předepíší nejvhodnější druh materiálu na konkrétní rány. O celém procesu samozřejmě ví také praktický lékař, kterému předáváme i zprávy od chirurga. Funguje tu souhra mezi chirurgem, praktickým lékařem a naší domácí zdravotní péčí. Výhodou tohoto systému je především snadná dostupnost pro imobilní nebo těžko pohyblivé pacienty.“

Nový způsob ošetřování pacientů vlhkým hojením zavedli v charitní DZP v březnu. Momentálně ho aplikují na sedmi pacientech s většími či menšími defekty. Koncem dubna, kdy jsme se potkali s vedoucí služby v Chocni, už měli prvního zhojeného pacienta.

Prvním pacientem, kterého jsme navštívili, je po úraze od svých čtrnácti let na vozíku. Loni pán upadl z vozíku a poté se u něj rozvinul rozsáhlý dekubit přes celé hýždě. Po půlročním pobytu v nemocnici a na plastické chirurgii se vrátil domů. „Od října jsem v posteli, už tu postel nesnáším,“ vypráví pacient, který je i přes svou situaci spokojený a dobře naladěný. „Potřeboval bych si zase sednout na vozík, ale zatím to nejde.“ Věřme, že za svou trpělivost bude brzo odměněn, a bude si moci vyjet s vozíkem na zahradu. „Díky vlhkému hojení se jeho rána pomalu zatahuje. Za měsíc se dekubit zmenšil z dvaceti na čtrnáct centimetrů. Vidíme dobré výsledky, sledujeme, jak narůstá svalová hmota,“ pochvaluje si Katka a loučíme se s milým pánem a jeho manželkou, která je také na vozíku. Místností proletují slova díků.

Podporujeme pacienty, budujeme důvěru

Druhým pacientem, kterého jsme navštívili, byl dlouhodobě ležící pán s několika defekty na zádech, které sestřičky jezdí převazovat. Pečuje o něj manželka a dcera, která k rodičům denně chodí, a dělá vše, co je potřeba. Naučenou souhrou, kdy paní táhne svého manžela z druhé strany postele za pravou ruku, a Katka pomáhá pacienta tlačit zezadu, převalí pána na bok. Je patrné, že ho bolí každý pohyb. Sestřička odlepí ze zad staré náplasti, vydezinfikuje rány a nalepí nové vlhké krytí. Při práci si sestřička povídá s paní, jak o stavu jejího manžela, tak o všedních věcech. Nakonec ještě pánovi namasíruje záda, podloží hlavu polštářem a nechá ho ležet na boku. Když se Katka loučí, ujišťuje paní, že vše je v pořádku. Loučí se s úsměvem, který nenápadně podporuje a dodává sílu jak pacientům, tak členům rodiny.

Po dvou náročnějších pacientech nám přišla otevřít čilá paní. Na otázku: „Kde je pacient?“ mi Katka začala vysvětlovat, že tady dnes bude poprvé zavádět vlhké hojení. „Paní se dlouhodobě nehojí bércový vřed, a tak po domluvě s praktickým lékařem zahájíme léčbu vlhkým krytím.“ Práce je rychle hotova a na rozloučenou dostáváme každá jablko.

Katka je člověk na svém místě. Sestřička, která – stejně jako její kolegyně – dodává svým pacientům naději, optimismus, důvěru. Buduje důvěryhodné vztahy také s lékaři, kteří oceňují její zpětnou vazbu ohledně zdravotního stavu svých pacientů. Snaží se propojovat charitní služby. I to je známka dobrých manažerských schopností - neřeší něco, co umí efektivněji řešit někdo jiný. I to oceňují lékaři, kteří nemusí svým pacientům vysvětlovat záležitosti kolem péče o blízkého, protože jim to umí v širokých souvislostech vysvětlit třeba Poradna pro pečující. Katka si také pochvaluje těsnou spolupráci s charitní pečovatelskou službou Ústí nad Orlicí, která v Chocni rozšířila svou působnost.

„Charita je takové puzzle. Každý zaměstnanec, každá služba, představují jeden dílek. Ale puzzle funguje, jen když obsahuje všechny dílky. Proto je každý moc důležitý,“ uzavřela Katka.