Naše jazyky jsou si velmi podobné

Jednou z forem pomoci cizincům, kterou poskytuje Oblastní charita Ústí nad Orlicí, je výuka českého jazyka. Právě proto je od května 2022 v OCH zaměstnána paní Albína Kovtun. Denně učí online český jazyk desítky lidí z Ukrajiny, kteří k nám utekli před válkou. V současné době vede už sedmý čtyřměsíční kurz. Výukou, která je náročná jak pro studenty, tak především pro ni samotnou, provedla za tu dobu téměř 600 lidí. Zeptali jsme se jí:

Jakým stylem učíte český jazyk?

Stručně řečeno kognitivním. Výuka cizího jazyka přímo závisí na specifikách, jak žáci dokážou vstřebat informace. To se snažím zohledňovat. Někdo si lépe pamatuje vizuálně (má rád barevné tabulky, diagramy, fotky, vtipné ilustrace, videa, dokonce i moji mimiku, gesta). Jiný student je spíše auditivní, zapamatovává si prostřednictvím zvukové nahrávky, hudby, možná i mého tónu, intonace, rychlosti řeči. Někdo si musí všechno zapisovat, systematizovat po svém, zdůrazňovat, mít čas si novinku „strávit“.

Dalším faktorem, kterému věnuji pozornost, je typ inteligence žáka. Humanitním typům pomáhá například nějaká rýmovaná replika. Zatímco lidé s matematickým myšlením si ověřují správnost klasifikací jazykových jednotek hledáním rozdílů či podobností mezi češtinou a ukrajinštinou /ruštinou.

Vzhledem k tomu, že žáků je mnoho a jsou různí, musím dopředu hodně kombinovat a počítat. To vyžaduje spoustu času a úsilí. Navíc musíme ve výuce často opakovat, protože těžké životní podmínky a práce na směny je pro studenty náročná. Snažím se dát možnost každému, kdo má opravdovou motivaci česky se naučit, aby mohl pocítit své malé úspěchy, a získat tak optimismus a větší sebevědomí.

Jaké máte vztahy se svými studenty?

Vím o těžkých osudech mnoha studentek. Některé o tom vyprávějí chvějícím hlasem v rozhovorech na hodinách. Většina ale nechce svoje bolesti ukazovat, a vím to od nich osobně. Snažím se na přednáškách vytvořit rodinnou, upřímnou atmosféru. Myslím, že mezi sebou máme harmonii, protože nás spojuje ukrajinský jazyk.

Kolik žáků jste doposud provedla výukou?

Od května 2022 až dosud bylo šest kurzů. Nejprve jsem měla 60 lidí, naposledy 144. Celkem téměř 600.

Jaké dělají vaši studenti pokroky?

Ze „slepých“ a „hluchoněmých“ se promění v lidi, kteří rozumí psanému i mluvenému slovu, dokážou v jednoduchých větách formulovat své myšlenky. Mám mnoho vděčných zpětných vazeb. Lidé mi říkají, že se jim podařilo najít lepší práci díky znalosti češtiny, o tom, že jako rodiče rozumí paní učitelce na rodičovských schůzkách svých dětí, někteří studenti dostali certifikát od Univerzity Karlovy jako potvrzení naší kvality. Naše kurzy navštěvují celé rodiny - zpravidla maminka, pak se přidává sestra, občas její maminka nebo manžel, kamarádka. I to je pro mě známka jejich kvality.

Někteří mí žáci se pokusili vrátit na Ukrajinu. Když tam ale znova pochopili válečnou skutečnost, hlásí se s omluvou zpět na kurzy. Někteří čekají na začátek nové výuky, protože slyší, jak známí už po kurzu začali lépe rozumět, více mluvit a psát. Sebemenší výhra mých žáků je pro mě velká radost.

Jaké používáte učebnice a jste s nimi spokojená?

Základem programu je hezká učebnice Krok za krokem od Lídy Holé, ale mám hodně vlastních materiálů, které by vydaly na učebnici. Mám jeden skvělý nápad, který by mohl urychlit proces učení, ale zatím je předčasné o tom mluvit, je to jen můj sen. Bohužel nemám téměř žádný volný čas, protože neustále hledám nové efektivní způsoby výuky.

Jaký máte harmonogram dne?

Žáci se učí hodinu a půl každý druhý den. Já mám každý den tři nebo čtyři přednášky: jednu nebo dvě ráno a dvě večer. Nejprve jsme se snažili pokrýt program délkou 2,5 měsíce. Ale lidé pracují (někteří přes den, někteří v noci), jsou velmi unavení, a nejsou schopní se dostatečně věnovat domácím úkolům (navíc se později počet žáků ve skupinách zvýšil). Proto se z důvodu lepšího procvičení jazyka kurz prodloužil na 4 měsíce. V poslední době pozoruji na Ukrajincích větší pochopení pro důkladnou výuku češtiny. Za to jsem samozřejmě vděčná.

Musím vám ale také upřímně říct, že je to velmi obtížné. Jsem pořád unavená. Každý den jsou lekce, všechny večery mám nabité do 21:00 h. Po 21. hodině začínají nekonečné kontroly úkolů, přípravy nových lekcí. Nejtěžší je závěrečná doba, kdy 100 lidí píše závěrečné testy a dělají ústní zkoušky, a do toho se registrují noví zájemci o studium. Tehdy prožívám peklo. Pokaždé si říkám, že tyto žáky ještě doučím, a hotovo. Ale ten stav trvá krátce, rychle se ve mně rozhoří nová vášeň, se kterou pokračuju dál, až do konce války. Sním o našem vítězství - jako každý Ukrajinec.

Kdy jste se Vy sama naučila česky?

Katedra, kde jsem pracovala do začátku války, vyučuje slovanské jazyky. Jako doplňkový jazyk jsem si vybrala češtinu. Začínala jsem v kurzu, který existuje při ambasádě ČR v Kyjevě. Za kvalitní výuku jsem velmi vděčná své první učitelce Iryně Zabiiace.

Jakým povoláním jste původně?

Jsem filoložka. Čeština a ukrajinština mají společnou etymologii, společnou historii. Každý z těch jazyků je jedinečný, okouzlující, a přitom jsou si tak podobné! Většina českých slov je stejná nebo podobná, ale jsou slova, která jsou v ukrajinštině považovaná za málo používaná nebo nářeční (české opatrovat - ukrajinské ne často používané пантрувати). Kdyby všichni Ukrajinci uměli česky, oživilo by se mnoho nespravedlivě zapomenutých ukrajinských slov. Badatelé dějin slovanských jazyků zde mají neprobádané území. Někdy mě až svědí ruce, když se prohrabávám slovníky.

Jaké máte zprávy z Vašeho bydliště na Ukrajině?

Zprávy jsou zklamáním. Manžel zůstal na Ukrajině, pracuje jako anesteziolog. Je lékař s 37letou praxí. Říkal mi, že tak zničená těla nikdy neviděl. Z fronty přivážejí taková zranění, že to někdy vzdává. Všichni známí si stěžují, že situace tam je stále horší - neustálé sirény vyčerpaly lidi, všichni jsou nervózní, všechno zdražilo, neustále hrozí vypnutí elektřiny, vody nebo plynu. Je mi moc líto, že mnoha rodin mých známých a přátel se válka přímo dotkla. Každý se snaží pomáhat bojovníkům. Nikdo nevidí jiný způsob než vyhrát válku, abychom se vrátili ke klidnému životu. Jen výhra, protože je to naše země, naše vlast, naše pravda.

Chcete se vrátit na Ukrajinu?

Určitě, a vyzývám k tomu i své žáky. Naučit se cizí jazyk znamená obohatit se. Až se vrátíme domů, znalost češtiny nám umožní pokračovat v kontaktech s ČR. To je krásné mít ještě jednu zemi, kde se člověk může cítit jako doma.

V Ukrajině bude nutná rekonstrukce měst a vesnic, energetiky, ekonomiky a všeho dalšího. Hodně krásného si musíme vzít z Česka domů: Vaši lásku a bojovného ducha ve vlastní historii, jazyk, kulturu, umění, hudbu, přírodu, cestování, sport, aktivní odpočinek, koníčky, čistotu. Jako vzor můžeme mít před sebou váš rozvoj veřejné hromadné dopravy, stavbu cest, respektování zákona. Teď je ale důležité naše sebevědomí – v cizí zemi unést zklamání z toho, co se děje na Ukrajině – a k tomu nám pomáhá právě výuka češtiny.

Jak se Vám v České republice žije?

Jsme velmi vděční za Vaši podporu. Ani ve snu by mě nenapadlo, že by v cizí zemi mohlo dojít k tak hlubokému pochopení situace, kterou Ukrajina prochází. Češi hodně čtou, zajímají se o světové dění, jsou vzdělaní. Ti, se kterými jsem měla možnost komunikovat, hodnotili ukrajinské dění, jako by mluvili ústy Ukrajince. Je to nepochopitelné! Rozsah pomoci finanční i duševní není možné slovy ocenit. Jsme dlužníci za humánnost vaší vlády a vašich lidí. Potvrzením velkého milosrdenství jsou také kurzy výuky češtiny pořádané Oblastní charitou Ústí nad Orlicí, které se konají již druhým rokem. Právě ty pomáhají Ukrajincům neztratit odvahu v situaci bez rodného domova, bez obvyklého komfortu a bez oblíbené práce. (Někteří mají v zásuvce několik vysokoškolských vzdělání nebo dokonce diplom doktora věd.)

Máte velmi náročnou práci, jak odpočíváte?

O přestávkách se snažím cvičit, abych neutralizovala sezení u počítače a nechala odpočinout oči. Sobota a neděle jsou svaté dny pro procházky v přírodě, výlety do nádherných českých měst. Mám ráda útulnou atmosféru divadel i hlučná místa, ráda sleduji lidi. Moc ráda si čtu česky nebo poslouchám něco českého, komunikuji česky na sociálních sítích, poznávám zdejší život. Sama se stále učím česky. Ale na odpočinek nemám moc času…