Pro mnohé pacienty jsou jediným kontaktem se světem

Ptáte se kdo? Sestřičky z Domácí zdravotní péče. O tomto a mnoha dalších tématech jsem hovořila s Radkou Smolovou, zdravotní sestrou z Oblastní charity Ústí nad Orlicí.

Jedno květnové ráno jsme spolu vyrazily na projížďku části dopolední trasy po České Třebové a Ústí nad Orlicí.

Všude jsme byly očekávány. Pacienti nás srdečně vítali a někteří se nechali i vyfotit.

Jako první jsme navštívily částečně imobilní pacientku s neurologickými problémy. Radka paní odpojila sáček s výživou, jenž jí přes noc dokapala do žíly, vyjmula portovou jehlu a provedla převaz. Charita za paní jezdí dvakrát denně. Vždy zde panuje klidná a pohodová atmosféra. Nechybí ani tichý přítel nemocné paní - kocourek, který po očku dohlíží na svoji paničku a dělá jí společnost.

Dále jsme se přemístily k pacientovi s diabetickým defektem, kde zdravotní sestra převazovala nohu. Sem jezdí sestřičky Domácí zdravotní péče už déle, než rok. Dříve aktivní pán se snaží napomáhat léčbě dodržováním všech doporučených opatření a hlavně optimistickým přístupem k životu.

I další pacient má indikovaný převaz, tentokrát břicha. Návštěvy zde se blíží ke konci, protože převazovaná rána je téměř zhojená. Pán je spokojený a naplňuje rčení, že ve dvou se to lépe táhne, jelikož má po svém boku pečující manželku.

Následoval převaz a bandáž lymfatických otoků u pacientky, ke které se jezdí už více, než šest let. Paní je velmi vděčná za každodenní péči sestřiček. Staly se neodmyslitelnou součástí života této pacientky.

Také poslední pán nešetřil chválou na adresu charitních sester. K němu jezdily již před lety na převazy a po delší pauze se sem zase vrátily. Pomáhají pacientovi hlídat hladinu cukru v krvi a aplikovat do podkoží inzulin. Pán je velmi pozitivní člověk a i když mu někdy není zdravotně úplně nejlépe, dovede nepodléhat těžkostem, navíc umí druhé lidi ještě nabíjet svým humorem a veselou myslí.

V autě Radka vyprávěla o svém pracovním kolektivu. Sestřičky se na sebe mohou vzájemně spolehnout, což je velmi důležité. S úctou povídala také o pacientech, kteří se rádi svěřují se svými starostmi i radostmi.

Ve středisku Ústí nad Orlicí jezdí denně na třech až pěti trasách. Pacienti jsou normální lidé, bezproblémoví i konfliktní, veselí i vážní. "Pro některé pacienty jsme jediným kontaktem se světem, jezdíme i k lidem, jenž nemají žádné příbuzné a žijí zcela sami. Máme také psychiatricky nemocné klienty. Zde bývá služba více náročná." vysvětluje Radka.

Řada pacientů nazývá usměvavé ženy s charitním logem na červené vestě anděly.