Sociální pracovník v SAS: Naše práce není vidět, a přesto není jednoduchá

Co jsou Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi? Co dělá sociální pracovník? Je v Charitě všechno zadarmo? Na tyto a další otázky jsme se zeptali vedoucí služby Mgr. Evy Ježkové.

Začněme úplně od začátku: co to vůbec znamená, když se řekne ‚sociální pracovník‘?

Už z názvu vyplývá, že pracuje s lidmi. Jeho práce je někdy hodně psychicky náročná. Občas nás s kolegyněmi přepadne pocit, že děláme „všechno a nic“, protože naše práce není vidět. Protože jako terénní sociální pracovníci vstupujeme do domácnosti klienta, je naše práce někdy i celkem riziková. Vstupujeme do cizího prostředí k lidem, které neznáme, a jsou situace, kdy se necítíme komfortně.

Mají lidé o vaší práci správné povědomí?

Lidé mají o naší práci různé představy. Stává se, že si lidé myslí, že jsme pečovatelky. Je to asi tím, že je ještě jedno povolání, a sice, „pracovník v sociálních službách“. Toto názvosloví pak lidi mate. Pracovník v sociálních službách nemusí mít vysokoškolské vzdělání, stačí mu odborný kurz, kdežto sociální pracovník je vysokoškolsky vzdělaný odborník, a tomu také odpovídá náplň jeho práce.

Oblastní charita Ústí n.O. provozuje od roku 2012 Centrum sociálních služeb v Lanškrouně, kde sídlí několik služeb. Jednou z nich jsou Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi (SAS). Co si pod tím můžeme představit?

Jedná se o terénní službu v rodinách, které si neví rady v různých oblastech života. Sociální pracovník dojíždí do domácností rodin, kde pomáhá s problémy, které je trápí. Naší snahou je posílit rodičovské kompetence natolik, aby si do budoucna rodiny dokázaly poradit sami a nebyly na naší službě závislé. Jsme nápomocni při sestavování rodinného rozpočtu, pomáháme zmapovat finance a rozvrhnout je tak, aby s nimi rodina vyšla. Informujeme také rodiny, jak je to v oblasti sociálních dávek a služeb. Pomáháme s nastavením domácího režimu - povinnosti dětí doma, příprava dětí do školy či posilování důslednosti rodiče. Můžeme doprovázet do různých institucí nebo do škol či k lékaři, pomáháme zprostředkovat kontakt na další odborníky – psycholog, psychiatr, střediska výchovné péče, pedagogicko-psychologické poradny a další. Neděláme nic za klienty samotné, ale doprovázíme je radou, pomocí a podporou.

A jaký musí být sociální pracovník v této službě?

Sociální pracovník v SASce musí dodržovat jasné hranice mezi pracovníkem a klientem, dává odborné rady a musí být psychicky odolný, aby dokázal ustát všechny těžkosti klienta jako jsou např. jeho závislosti či psychické nebo psychiatrické poruchy. Musí znát techniky a metody sociální práce a musí je umět použít. V rodině se často řeší vztahové problémy, odebrání dítěte z rodiny nebo jeho zneužívání, postižení či nemoci, závislosti na drogách či alkoholu apod. životní příběhy klientů jsou často velice náročné. Sociální pracovník zůstává za každých okolností profesionál, který musí umět reagovat na aktuální situaci. Má v sobě kus učitele, kus psychologa, kus rodiče a kus vychovatele. Musí se také pravidelně vzdělávat. Jeho hlavním pracovním nástrojem je rozhovor.

Co se děje s rodinou, když z nějakého důvodu spolupráce nefunguje?

Rozdíl je, jestli „to nejde“ nebo rodina nechce. Pokud rodiče nechtějí situaci změnit, nejsou motivovaní, pomoc je těžká. Někdy je třeba si přiznat, že my jako služba už víc nezmůžeme, a spolupráci ukončíme. Pokud se změna z nějakého důvodu nedaří, ale klient chce spolupracovat, pracovník vyzkouší různé metody, které v naší práci využíváme. Rodinu neopustí do té doby, dokud všechny možnosti nevyčerpá. Musíme hledat vnitřní motivaci klienta - to je pro sociálního pracovníka často nejtěžší a mnohdy i vyčerpávající. Musíme třeba stále dokola opakovat, proč je nutné mít zaplacený nájem, proč si děti musí čistit zuby a že tablet není vhodný způsob trávení volného času. Musíme také říkat, že když partner bije maminku, že to také není v pořádku. Nedílnou součástí naší práce je i sociálně terapeutická podpora klienta. Mnohdy je pro pracovníka náročná bezmoc. Ví, co by klientovi (potažmo hlavně dětem) pomohlo, ví, jak to udělat, ale nemůže jít proti jeho vůli. A tím se dostávám k odpovědi na otázku, protože tohle je ten okamžik, kdy po pečlivé úvaze zhodnotíme, že víc nabídnout nemůžeme, a spolupráci ukončujeme. Vždy ale zároveň klientovi předáme kontakt na další odborníky a odcházíme s tím, že klient ví, kam se může v případě potřeby obrátit.

Nabízí se otázka, jak je možné, že někteří lidé nezvládají věci, které se většině lidem zdají samozřejmé?

Nikdo je to nenaučil, měli špatné životní vzory, jsou „zlomení“ životem, nemocí, mají za sebou špatné zkušenosti, tragédie. Někdy rodinu poznamená závislost na návykových látkách a často jim hrozí odebrání dítěte. My se ještě snažíme pomoci najít jim správnou cestu, ukázat jim směr a nabídnout možnosti jejich řešení. Důležité je, aby viděli smysl, aby pochopili, proč mají něco udělat. K tomu ale vždycky potřebujeme jejich snahu.

Nesetkáváte se s názory, že pomáháte lidem, kteří nechtějí pracovat, pobírají sociální dávky a čekají, co dostanou?

Ano, s těmito názory se setkáváme. Nicméně naše služba nepomáhá primárně materiálně. A to je vlastně i filosofie celé naší Oblastní charity Ústí nad Orlicí. Naše pomoc spočívá především v podpoře klienta. Snažíme se ho směřovat k vytyčenému cíli, naučit ho zvládat péči a výchovu dětí, a zároveň mu umožnit žít v souladu se svým okolím. Neděláme věci za klienty, ale vedeme je k tomu, aby si je dokázali zařídit sami. Pokud už ve výjimečných případech poskytneme nějakou materiální pomoc, je to vždy po důkladné úvaze pracovníků, a musí tomu také vždy předcházet aktivita samotného klienta. Obrazně bych řekla, že „zadarmo“ nic nedostane. To se vlastně týká i věcí, které sháníme prostřednictvím inzerátů pro naše klienty.

Takže obecný názor, který laika napadne, že v Charitě je všechno zadarmo, není pravdivý…

To určitě ne. Charita je celostátní profesionální nezisková organizace, která poskytuje řadu zdravotních a sociálních služeb. Některé z nich hradí zdravotní pojišťovny (např. domácí zdravotní péče), jiné hradí státní správa, další si hradí částečně samotní klienti (např. pečovatelská služba, osobní asistence). Služba SAS je pro klienty zdarma. Ale jedná se o odbornou sociální službu, postavenou na podpoře a vedení klientů k samostatnosti a soběstačnosti. Je důležité nezaměňovat název organizace Charita s charitou jako dobročinností.