20. července 2022
z naší Charity
Milí čtenáři, ráda bych se s vámi podělila o svoji nedávnou zkušenost.
Moje maminka 17 let statečně bojovala se zákeřnou nemocí – rakovinou. Prožívala dny velmi bolestné, ale také období, kdy se cítila lépe. Vždy, když jí bylo dobře, věnovala se všemu naplno a žila tak každý okamžik.
V posledních měsících bylo zřejmé, že se její čas, vyměřený pro pozemský život, blíží k cíli. Všichni jsme si přáli, pokud to bude jen trochu možné, strávit tento čas společně v domácím prostředí. Po domluvě s lékařem jsme tedy požádali o pomoc Charitní domácí hospicovou péči z Ústí nad Orlicí. Úvodní slovo na jejich oficiálních stránkách hodně vysvětluje: „Život každého člověka má svůj počátek i konec. Zrození je obrovský dar, radost. Narodil se nový člověk a nese svoje dary tomuto světu. Charitní Domácí hospic ALFA-OMEGA je pomocí na druhém konci příběhu, při umírání. Jsme tu pro pacienty a jejich nejbližší, kteří vědí, že diagnóza je neléčitelná, že se přiblížil konec života. Stejně jako při zrození nejsme sami, ani umírat by člověk neměl o samotě, ve strachu a bolestech. Domácí hospic ALFA-OMEGA nabízí pomocnou ruku tam, kde život končí. Jsme natažená dlaň. Dlaň, která pohladí, uklidní a pomůže … dokončit příběh jednoho života.“
Je velice těžké vidět, že vedle vás někdo trpí a vy mu nemůžete pomoci. Služba hospice je k dispozici 24 hod denně. Své místo zde mají lékaři, sestry a sociální pracovnice. Díky nim se ale i tato těžká situace dá zvládnout. K nám jezdili obden, aby doplnili léky a pomohli se vším, co bylo vzhledem ke stále zhoršujícímu se zdravotnímu stavu maminky potřeba. Pokud nastal jakýkoliv problém, byli na telefonu a přijeli klidně i v nočních hodinách. Jejich návštěvy byly nejen profesionální, ale také velmi srdečné. Svou přítomností a vlídným slovem pomáhali nejen mamince, ale i nám, kteří jsme se snažili jí být co nejvíce nablízku. O otázkách života a smrti mluvili vždy na rovinu, ale s upřímnou úctou k člověku. Připravovali nás na vše, co by mohlo nastat, jak v daný čas zareagovat, jaký lék podat a jak pomoci. Díky této laskavé podpoře jsme mohli s maminkou být do poslední chvíle jejího života v domácím prostředí. Byla obklopena vším, co měla ráda. Když odcházela na druhý břeh, byli jsme s ní …
Sestřičky z hospice mají srdce „nejen na dlani“. Na rozloučenou jí darovali svíčku se srdíčkem a do rukou jí daly krásného látkového andílka, kterého si na poslední cestu z domu, odnášela s sebou … Maminka věřila, že zde na zemi život nekončí. Věřila v život věčný a věřila Bohu.
Pravidelným podáváním léků, laskavými návštěvami a pobytem ve svém domově člověk odchází vyrovnaně, důstojně a obklopen svými blízkými. Není to lehké – pro nikoho a ne všem pacientům a pečovatelům je tato možnost dopřána. Zároveň vnímám, že právě tento čas byl pro nás velkým darem.
Když dnes vidím kdekoliv u domu stát auto Charity, Pečovatelské služby nebo Domácí hospicové péče vím, že z něho opět vystoupila ŽENA s velkým srdcem nebo LÉKAŘ, který svou práci bere opravdu jako službu bližnímu. Vím, že za zdmi domu je člověk, který tuto péči potřebuje a zároveň rodina, která se nemocnému snaží zajistit odbornou a laskavou péči v prostředí jemu nejbližším.
Nikomu z nás se „odcházení“ z tohoto světa nevyhne. Přeji nám, ať na to nejsme sami. Najděme čas, sílu a chuť při doprovázení svých blízkých, protože je to čas k nezaplacení a nikdy se nevrátí. Nezapomínejme, že jsme na tomto světě jen na krátko. Během jediného okamžiku se vše může změnit. Občas si připomeňme, že i tento den pro nás může být dnem posledním. Neztrácejme úctu k životu ani jeden k druhému, radujme se z maličkostí, všímejme si potřebných a nenechme se převálcovat negativními informacemi, které jsou všude kolem nás. S radostí v srdci a pokojnou myslí se nám bude žít a kamkoliv odcházet lehčeji.
Marie Pecháčková