26. srpna 2021
z naší Charity
Je pátek půl osmé ráno a já se scházím před správním střediskem Oblastní charity v Letohradě s Marcelou Musilovou, zdravotní sestřičkou z Domácí zdravotní péče Letohrad, na předem domluvené společné ranní směně. Jsem v radostném očekávání a zároveň v napětí z toho, co mě čeká.
Nasedáme do charitního automobilu připravené na první návštěvu: „Obvykle vyrážíme kolem sedmé hodiny. Dnes totiž odřekli ošetření dva pacienti, můžeme proto vyjet později. Pojedeme pouze po letohradských klientech. Vedoucí Hanka Ďuránová tvoří vždy týden dopředu rozpis jednotlivých tras pro každou z osmi zdravotních sestřiček z Letohradu,“ říká Marcela.
Krátce po půl osmé přijíždíme k první klientce. Sestřičky sem jezdí už více než rok na převaz diabetického defektu na chodidle. Marcelka k tomu sděluje: „80% naší práce tvoří převazy ran. Úzce spolupracujeme s praktickým lékařem, chirurgickou ambulancí nebo kožním lékařem a dle jejich ordinace tvoříme plán péče. Vždy pak zpětně podáváme zprávu o stavu pacienta. Jednotlivé úkony se označují časovými kódy, které stanoví zdravotní pojišťovny. Na převaz máme u pacienta půl hodiny.“ Loučíme se s přáním hezkého dne a nasedáme do auta.
Vracíme se zpět na Charitu, kde mám čas sestřičku na chvilku vyzpovídat. Chci vědět více o její každodenní práci: „ Péči o pacienta nám vždy předepisuje praktický lékař nebo lékař z nemocnice. Velmi důležitá je pro nás spolupráce s obvodním lékařem. Máme přesně vymezené úkony, které můžeme pacientovi poskytnout. Neustále se školíme a vzděláváme, máme každá svou specializaci, např. ošetřování ran, cévkování mužů a další. Provádíme ranní odběry, podáváme inzulin a léky. Provádíme také ošetřovatelské rehabilitace. Vždy musíme přesně dokumentovat všechny úkony, které byly u pacienta provedeny. Každý měsíc tvoříme nový plán péče na měsíc následující,“ vysvětluje Marcela. Pak dobalí potřebné pomůcky do zdravotnického kufříku a můžeme vyrazit za dalším klientem.
V 8:45 přijíždíme do Domu s pečovatelskou službou, kde nás čekají další pacientky. První z nich je téměř neslyšící starší dáma, která ovšem neztratila smysl pro humor. Když vytáhnu z pouzdra fotoaparát, otočí se na mě se slovy: „Moc mě nefoťte, aby vám nepraskla čočka.“ U druhé klientky strávíme předepsaných 15 minut na aplikaci injekce.
Vyrážíme směr centrum. V 9:20 přijíždíme k paní Věře. Při této návštěvě vidím, jak se služby Oblastní charity prolínají a doplňují – potkáváme se zde s osobní asistentkou paní Matějíčkovou i s pečovatelkami, které jsou zrovna na odchodu.
V 9:50 se vracíme zpět do pečovatelského domu, k pacientce, která si vše co může, předem pro sestřičky nachystá. Při této návštěvě si uvědomím, jak dokáže být sestřička na klienty vždy milá, příjemná a ochotná. Vše jim dopředu vysvětlí a ukáže. Paní se s námi loučí: „Jsem moc šťastná, že ke mně sestřičky mohou jezdit, že nemusím docházet k lékaři.“ Myslím si, že vyjadřuje pocity všech pacientů, ke kterým charitní sestry zajíždí.
V 10:25 nás čeká nový příjem pacienta. Marcela vyplňuje jeho anamnézu, tvoří s ním a jeho ženou individuální plán péče – pacient vždy musí vědět přesný postup návštěvy zdravotní sestry.
Posledním klientem je postarší pán z Letohradu, který bydlí v zanedbané domácnosti. Zde si na vlastní kůži vyzkouším úskalí této práce – charitní sestřičky nepracují v dezinfekčním prostředí ordinací nebo nemocnic, ale vždy v těch podmínkách, které mají klienti doma.
Zhruba kolem půl dvanácté přijíždíme z terénu zpět do kanceláře, kam se postupně sjíždí i zbytek sestřiček. Nastává čilý ruch. Je potřeba připravit zdravotnické kufry na další den, doplnit léky a řádně vše vydezinfikovat. V poobědových hodinách probíhá také antigenní testování veřejnosti. Takže sestřičky neustále odbíhají od vyplňování nezbytné dokumentace pacientů na chodbu k zájemcům o testování.
Než se rozloučíme, Marcelka stihne ještě na závěr dodat: „Máme na starosti ne jen pacienta, ale vždy celou rodinu, zároveň se je snažíme i psychicky podporovat. U pacientů neřešíme jen konkrétní zdravotní výkon, ale vždy musíme znát pacientův kompletní zdravotní stav. Specifikem této práce je také to, že sestra pracuje samostatně, bez lékaře. Proto jsou u nás kladené vysoké nároky na profesialitu. To je hodně odlišné oproti nemocnici, kde je více personálu.“
V letošním roce slaví domácí zdravotní péče (dříve charitní ošetřovatelská služba) 30. výročí. V roce 1991 byly založeny první střediska v Letohradě a Ústí nad Orlicí. Myšlenka domácí péče byla před třiceti lety převratná a přišla s ní MUDr. Marie Svatošová, která ji pomohla prosadit jako experiment na Ministerstvu zdravotnictví. O zavedení služby v našem regionu se zasadil MUDr. Petr Gorun. Péče se postupně profesionalizovala a stala se vyhledávanou mezi pacienty i lékaři.
Petra Hubálková
