5. května 2020
z naší Charity
I taková témata přináší současná nouzová situace, jak uvádí Markéta Jiroutová, vedoucí sestra Domácí zdravotní péče v Chocni.
Opatření na ochranu před koronavirem platí v ČR od poloviny března. Doba nejistoty se dotkla každého z nás osobně i profesně: „Nevěděli jsme, co přijde, a v jakém rozsahu. Se všemi praktickými lékaři jsme telefonicky domluvili společný postup u každého našeho pacienta. Omezili jsme péči na nezbytně nutnou, někde jsme péči ukončili zaučením členů rodiny, kteří zůstali doma. Spolupráce s lékaři i nemocnicemi je bezproblémová. Když se všechno zavřelo, někteří naši pacienti se cítili našimi návštěvami ohroženi. Nevěděli jsme, zda nenastane masový příliv pacientů propuštěním z nemocnic a LDN. To ale nenastalo. Přibylo nám dost lidí na odběry, denně máme kolem 15-20 pacientů.“
Také choceňský tým se rozdělil, aby se zdravotní sestry vzájemně nepotkaly. A protože kvůli všeobecnému nedostatku zdravotnického personálu zde zůstaly jen dvě, bylo dělení jednoduché. V práci využily také dvě dohodářky, které mají jako personální rezervu. „Veronika a Barbora odvedly dobrou práci ve ztížených podmínkách. Za připravenost k pomoci jim patří naše velké poděkování,“ oceňuje jejich práci Markéta.
Jaký postup situace pozorují zdravotní sestry u svých pacientů? „Vývoj je dost individuální. Pro některé naše pacienty bylo stresující, když jsme k nim poprvé přišli v roušce. Pozorujeme, jak je pro ně těžké, že museli omezit příbuzenské kontakty. Pro starší lidi je velmi náročné, že teď nemají sociální kontakty, neví, jak tato situace bude dlouho trvat, a nerozumí tomu. Důležitou roli a ohromnou zodpovědnost v tom všem mají média. Lidé poslouchají obvykle jen jeden kanál – většinou spíše komerční - a už si zprávy nekonfrontují s jinými. Z toho pak pramení jejich strach a neschopnost nadhledu... Lidé udělají to, co jim řeknou v televizi. Ze dne na den začnou nosit a šít roušky v dobrém přesvědčení, že tím nějak zásadně pomáhají, a ze dne na den jsou schopni roušky úplně odhodit. Ale pravda je někde uprostřed. Ta stádovitost mě trochu děsí.“
Z obecného zamyšlení nad přínosem současné situace Markétě Jiroutové vyplývá: „Krizový stav a částečně uzavřené ambulance vzaly lidem dostupnost zdravotní péče. Mnoho lidí odsune některé zdravotní problémy, a tím dojde k jejich zanedbání. Na druhou stranu se ukázalo, že řada návštěv u lékaře je zbytných. Naučili jsme se více komunikovat přes internet a zjistili jsme, že spousta věcí se dá vyřídit právě takto. Doma jsme dokázali být bez řízeného programu, být sami se sebou…“
A na závěr připojuje Markéta přání: „Přála bych si, aby část nadšení a dobré nálady, která panovala mezi lidmi, když šili roušky, zůstala zachována i nadále. Až povolí omezující opatření, přijdou další onemocnění a nové karantény. Bude nutné být k sobě tolerantní a nebát se vzájemně jeden druhého. Dokážeme to? I my, zdravotní sestry, máme obavy, že se můžeme nakazit. To riziko tady je u každého, kdo se pohybuje mezi lidmi. Jenže: můžeme se zrovna my bát, a zavřít službu? Pracujeme dál, a tím na sebe přirozeně bereme zodpovědnost. Myslím, že by měli začít pracovat i ostatní, a mít k sobě vzájemně zvýšenou míru tolerance…“
Iva Marková